Čundr de América: Salineras de Maras a nedaleký Moray

neděle 5. a pondělí 6. 8. 2012

V neděli odpoledne jsme se jeli podívat na jedinou atrakci v "posvátném údolí" řeky Urubamby nedaleko Cusca, jejíž vstupné není zahrnuto v ceně vstupenky boleto turistico (16 památek za 130 solů/os; t.j. 1040 Kč). Jedná se o Salineras de Maras, solná jezírka nedaleko vesničky Maras 60 km od Cusca. Vstupné zde bylo 7 solů/os (56 Kč).

Solná jezírka leží v úzkém údolí a pokrývají celý svah kopce. Jsou napájena ze slaného pramene, kdy je voda důmyslnými kanálky rozváděna do konkrétních jezírek o velikosti asi 3 - 5 metrů v průměru. Na celém svahu bylo jezírek minimálně tisíc, nikdo jejich přesný počet nevěděl. Voda se na slunci odpaří během měsíce a pak se použije buď pro dobytek, nebo po následném přečištění i pro lidské konzumenty. Solné nádržky vypadají opravdu působivě, každá má trochu jinou barvu podle toho, nakolik je už voda odpařená. Mezi jezírky se dá chodit po slaných cestičkách a pozorovat místní obyvatele při práci, která se během staletí jistě moc nezměnila.

V pondělí hned ráno jsme se vydali do asi 10 km vzdálené památky Moray. Asi bychom tam nejeli, nebýt tak blízko a nemít vstupenku boleto turistico, která Moray zahrnovala. Ale byli jsme příjemně překvapeni. V Moray nejsou totiž typické incké terasy, ale tři kruhové terasovité jámy, které byly objeveny při leteckém průzkumu oblasti v roce 1932. Sloužili pravděpodobně jako prastaré zemědělské laboratoře, kde inčtí (a možná i předinčtí) absolventi agronomické fakulty šlechtili různé plodiny a hledali optimální podmínky pro jejich růst. Bylo totiž zjištěno, že v každé jámě jsou trochu jiné podmínky, jiná teplota, jiná intenzita slunečního svitu a inženýři mohli regulovat i závlahu, protože do jam byla přivedena voda z nedaleké říčky. A vskutku měli co šlechtit. V Andách se kromě několika druhů kukuřice pěstovalo prý 3 000 odrůd brambor!