sobota 11. 8. 2012
Chráněné území zahrnující jak pobřeží, tak blízké moře jižně od města
Pisco dostalo název podle kultury Paracas, která toto území obývala v
letech 800 - 100 př. n. l. My jsme navštívili poloostrov Paracas v
domnění, že si osvěžíme znalosti pobřežní fauny. Vstupné do parku stálo
příjemných 5 solů/os, t.j. 40 Kč. Přestože jsme na poloostrově najezdili
asi 30 km, abychom shlédli všechna vyhlídková místa, neviděli jsme
kromě několika kondorů a racků prakticky nic.
Zato nás potěšilo moderní návštěvnické centrum plné informací nejen o
rezervaci, ale celkově o životě v moři i na pobřeží. Jižní pobřeží Peru
omývá chladný Humboltův proud, a tak se tu daří veškerému životu. Dříve
se v rezervaci ve velkém těžilo guáno, po zavedení syntetických hnojiv
se veškerá energie místních přesunula na rybolov, a tak ptáků
produkujících guáno díky nedostatku potravy znatelně ubylo. Dnes je
rybolov v oblasti silně omezen a ochránci doufají, že se podaří zvýšit
nejen počty ptactva, ale i lachtanů hřívnatých a dalších pobřežních
živočichů.
Od návštěvnického centra vede stezka na pobřeží, na kterém sídlí
plameňáci chilští. Stezka ale končí tak daleko od pobřeží, že ani Jura
se svým fotografickým vybavením nebyl schopen plameňáky vyfotit.
Nejbližší kontakt s místní faunou jsme tedy měli v přístavu v městečku
Paracas, kde místní chlapík krmil rybkami velké pelikány, kteří mu
doslova zobali z ruky.
 |
| Nehostinné pláně poloostrova Paracas. |
 |
| Něco málo z ptactva, které jsme na poloostrově viděli. |
 |
| Pelikáni v paracaském přístavu. |
 |
| Rybí trh ve městě Pisco. |
 |
| O plody moře tu není nouze. |
Žádné komentáře:
Okomentovat