Hlavní město Quito


sobota 1. a neděle 2. 9. 2012

První, co nás na Quitu překvapilo, byla teplota. Přestože město leží v nadmořské výšce 2800 m n.m., není zdaleka tak chladné, jak jsme se obávali. Přes den svítí slunce, je větrno a cca 25°C, odpoledne se zatáhne, ale vítr se uklidní. Večer je chladněji, ale procházka nočním městem se dá vydržet v mikině.

Quito leží v údolí mezi několika kopci, což určuje jeho netypický tvar. Město s 1,8 miliony obyvatel je 35 km dlouhé a jen 5 km široké. My jsme naneštěstí hned první den museli celé město projet od jihu na sever, abychom se dostali do "lepší" čtvrti, kde bydlel náš hostitel, Steven. Doprava kupodivu nebyla nijak divoká, jak jsme si zvykli z jiných jihoamerických sídel, řidiči neprojížděli křižovatky na červenou, klaksony téměř nepoužívali a kupodivu respektovali i pruhy na silnicích. Večer jsme se Stevenem vyrazili do centra města. Absolvovali jsme kostýmovanou prohlídku kláštera Santa Catalina, ze které jsme pochytili sotva půlku španělského výkladu, obešli osvětlené koloniální kostely a nakonec skončili v uličce La Ronda.

La Ronda byla kdysi sídlem ekvádorských malířů, spisovatelů a herců. Dnes je plná hospůdek, kavárniček a obchůdků a jak jsme se přesvědčili, v sobotu večer se zaplní lidmi tak, že se prakticky nedá ani projít. Z každého druhého baru se ozývá živá hudba a číšníci se mohou přetrhnout, aby kolemjdoucí navštívili zrovna jejich podnik. Kupodivu tahle zábava není moc turistická, spíše jsme byli mezi domorodci malou atrakcí. V jedné hospůdce jsme chvilku poseděli, ochutnala jsem místní pivo s originálním názvem Pilsen a Jura si dal teplý nápoj canelazo (horký džus z místního ovoce naranjilla, skořice a kapky rumu). Přespali jsme ve Stevenově krásném bytě se starožitným nábytkem a ráno dostali obří snídani.

Dopoledne jsme se trojelbusem vydali do Národního muzea s bohatou, ale poněkud chaotickou expozicí. V prvním velkém sále bylo neuvěřitelné množství archeologických nálezů, zejména keramiky, ze všech možných období od různých kultur, až se v té změti našinec ztrácel. V druhé expozici byly umístěné a efektně nasvícené předměty ze zlata, stříbra a mědi, které vyráběly pro rituální účely původní ekvádorští obyvatelé. Třetí část věnovanou náboženskému koloniálnímu umění jsme přeskočili.

Odpoledne jsme si opět prohlédli koloniální centrum Quita, tentokrát za denního světla. Kromě hlavního náměstí Plaza de la Independencia, plného lidí, jsme navštívili i jezuitský kostel La Compaňía s krásně zdobeným portálem a neuvěřitelným množstvím zlata v interiéru. Další náměstí a kostely jsme zhlédli zvenku a nakonec se vydali do uličky La Ronda. Očekávali jsme stánky se suvenýry, otevřené kavárny a hospůdky a plno lidí. To jsme se ale šeredně spletli. V uličce nebyla ani noha! Všechno pozavírané a na ulici jen odpadky ze včerejší probdělé noci. Raději jsme se rychle klidili pryč a dopravili se skvěle fungující městskou dopravou zpátky do našeho přechodného domova. 


Kostel San Francisco.
Interier kostela San Francisco.

Večerní cvrkot v uličce La Ronda.

La Compaňía.
Portál jezuitského kostela La Compaňía.

Prezidenstský palác na Plaza de la Independencia.

Kopec El Panecillo se sochou Virgen de Quito.

Plaza de la Independencia.

Sbírka historických keramických pimprlat v Národním muzeu.
¨Zlatá maska předkulombovkých obyvatel Ekvádoru.

Takovéto masky již moderní Ekvádorci běžně nenosí.




Naši hostitelé v Quitu - Carlos a Steven.

Přístav Guayaquil

sobota 25. 8. 2012

Prohlídku největšího ekvádorského města s 2,3 miliony obyvatel jsme začali obědem. Dali jsme si místní specialitu, encebollado. Je to polévka s velkými kousky ryb, krevetami a cibulí, velmi dobrá, sytá a vůbec ne ostrá, což nám vyhovuje. S prohlídkou města jsme pokračovali na promenádě Malecón 2000 podél řeky Guayas, která je dnes tepnou města a žije hlavně o víkendu.

Moderní promenáda je plná odchodů, restaurací, monumentů významných ekvádorských obyvatel, vyhlídek, galerií, kin a muzeí. Jedním z monumentů promenády je sousoší slavných osvoboditelů Jižní Ameriky, Simona Bolívara a José se San Martína, kteří se v Guayaquilu potkali v roce 1822. Po dlouhé procházce jsme se vyšplhali výš do čtvrti Las Peňas s barevnými domky, dnes zrekonstruovanými a plnými galerií či obchůdků s vyhlídkou na řeku.

Guayaquilské náměstí leží několik bloků od moře a jeho největší zajímavostí není světlá a vzdušná novogotická katedrála, ale malý park Seminario před ní. Kromě exotických palem a stromů tam totiž žijí leguáni! Spokojeně se prohání po trávníku i chodnících plných lidí, baští salát a když už je turisti nudí, vlezou si na strom. Nevyhnou se ani šarvátkám, sami jsme byli svědky bitky dvou samců, kteří se mydlili hlava nehlava, chodci nechodci, až krev stříkala. Poražený se nakonec uklidil na větev. Měl prostě smůlu, bitvu a samičku tentokrát prohrál.

Procházku ekvádorským přístavem ležícím na jihu země jsme zakončili ve stylové kavárně. Káva a čokoládový zákusek nám dodali energii na jízdu hustým provozem plným troubících bláznivých řidičů, chodců se sebevražednými sklony a malých moto-rikš totálně ignorujících veškerá pravidla silničního provozu. 

Barevné domky na Cerro del Carmen.

Las Peňas.

Las Peňas.

Schodiště v Las Peňas. Povšimněte si číslování schodů.

Promenáda Maletón 2000.

Parque Seminario a městská katedrála.

Mnozí návštěvníci parku Seminario netuší...

...že všude kolem číhají...

...obrovití ještěři.

Jeden leguán dokáže zaměstnat tucet turistů.

Věrce se v Guayaquilu velmi líbilo.

Mangrovníkové lesy v Ekvádoru

sobota 25. 8. 2012

Naše první ekvádorské zastavení se odehrálo v Ekologické rezervaci Manglares Churute, asi 150 km od hranic s Peru. Rezervace zahrnuje deltu řeky Guayas s přilehlými ostrůvky a poloostrovy, kde se dodnes vyskytuje původní mangrovníkový prales se svou specifickou flórou i faunou.

My jsme do návštěvnického centra rezervace dorazili už v pátek večer. Místní správci nás nechali přespat na parkovišti a ráno nás v sedm hodin vzbudili otázkou, v kolik hodin chceme vyrazit. Po snídani jsme byli seznámeni s naším průvodcem, který nám začal španělsky vysvětlovat, co můžeme v rezervaci vidět. Můžeme jít na naučnou stezku za 30 USD (600 Kč) za průvodce nebo jet loďkou po deltě za 65 USD (1300 Kč), vstupné je zdarma, jako nyní na všechny ekvádorské atrakce vlastněné státem. Cena se nám zdála dost přemrštěná a několikrát jsme se ptali, jestli můžeme jít bez průvodce. Bylo nám řečeno, že ne, že bychom mohli zabloudit. Namítli jsme, že máme GPS navigaci. Nakonec hoši souhlasili, dostali jsme mapku a vysvětlení, jak se ke stezce dostat. Bylo to primitivní. Chudáci průvodci, celou noc si na nás brousili zuby a nakonec si nevydělali ani dolar.

Za asi 15 minut jízdy jsme dorazili ke stezce Los Aulladores, kterou jsme si prošli během půl hodiny. Z 260 druhů ptáků, kteří tu mají žít jsme neviděli ani jediného, zato jsme slyšeli řádění opic v korunách stromů a dvě opice jsme i zahlédli. Cesta byla mimochodem zcela zřetelná a tak vyšlapaná, že by se tu neztratil ani slepý... Bohužel nás ze stezky vyhnala hejna komárů, a tak jsme přejeli kousek dál k přístavu. Na krátké stezce jsme teprve viděli pravý mangrovníkový les s kořeny tak hustými, že by tam neprošla snad ani veverka. V bahnité půdě se schovávala spousta malých černých krabů, což byli kromě jedné kačeny jediní živočichové, které jsme na stezce zahlédli.

Procházka hustým lesem.

Mohutný kořenový systém.



Mangrovníkové lesy v deltě řeky Guayas.

Superhusté mangrovníkové kořeny. 

Archeologické naleziště v Túcume

středa 22. 8. 2012

Asi 30 km od mětečka Lambayeque leží Túcume, někdy přezdívané Údolí pyramid. Město s plochou asi 200 hektarů vystavěla kultura Sicán kolem roku 1050 n.l. poté, co jejich původní hlavní město Batán bylo zničeno klimatickými změnami způsobenými jevem El Niňo. Po kultuře Sicán pokračovali ve stavbě města její následovníci a to jak kultura Chimú, tak Inkové.

Naleziště je to vskutku rozlehlé, ale neobyčejně působivé. My jsme přijeli hned ráno a po zaplacení vstupného 5 solů/os (40 Kč) vystoupili na vyhlídku na Cerro Purgatorio. Odtud jsme měli všech 26 pyramid a dalších menších chrámů a budov jako na dlani. Pouze několik z těchto více či méně zachovalých staveb je prozkoumáno, takže tu archeologové mají ještě spostu práce. V době naší návštěvy bylo naleziště v rekonstrukci, stavělo se nové moderní muzeum a naučné stezky.

Po vyhlídce pokračuje prohlídka k asi 30 minut vzdálené Huace Las Balsas. Malý polozbořený chrám je plný zajímavých dekorací, obklopený praktickým vyvýšeným chodníkem a spoustou cedulek s popisky i v angličtině vysvětlujícím funkce jednotlivých částí chrámu a význam objevených a zrekonstruovaných reliéfů.

Ráno se ukázalo jako dobrý čas k prohlídce tohoto naleziště, kromě toho, že jsme tam byli úplně sami, jsme také po cestě ke vzdálené Huace viděli spoustu exotického ptactva. V části naleziště je totiž zachován původní suchý les, takže typické fauně se tu náramně daří.

Údolí pyramid v Tucumé.

To, co vypadá jako hromady hlíny jsou pyramidy ohlodané zubem času.

Huaca Larga - jedna z pyramid, na které se zrovna bádá.

Další pyramida.

Nejvíce probádaná Huaca Las Balsas.

Odkryté reliéfy.


Okolní porost tvoří tzv. Bosque seco, tedy suchý les.

Bosque seco je domovem rozličného ptactva.


 

Hrobky v Sipánu a muzeum v Lambayeque

úterý 21. 8. 2012

Na severu Peru, 35 km od města Chiclayo, leží vesnička Sipán, kde byla v roce 1987 objevena hrobka muže, který je dnes nazýván Pánem ze Sipánu. Od té doby bylo objeveno několik dalších hrobek, například sipánského duchovního, jehož hrob byl skoro stejně bohatý jako samotného pána. Dnes je naleziště přístupné veřejnosti, nedaleko něj stojí výborné muzeum a vstupné je 8 solů/os (64 Kč).

V sipánském moderním muzeu je četné množství artefaktů nalezených v hrobkách, předměty ze zlata, tkaniny, velké množství keramiky, jsou tu i rekonstrukce hrobek a informační tabule o vývoji kultur oblasti. Vše ve španělštině a angličtině. Hrobky v Sipánu zanechala pravděpodobně kultura Lambayeque, která navazovala na kulturu Moche v severní oblasti dnešního Peru. Pak jsme si prošli samotné místo nálezů, menší ze dvou místních pyramid, Huaca Rajada neboli Rozdělený chrám. V hrobce pána ze Sipánu byla nalezena i těla jeho tří žen, dvou vojáků, malého chlapce, lamy a psa.

12 km od města Chiclayo směrem na sever leží malé špinavé městečko Lambayeque, ve kterém bylo vybudováno velké moderní muzeum též věnované hrobkám nalezeným v Sipánu (Museo Tumbas Reales de Sipán, vstup 10 solů/os, 80 Kč). Muzeum ve tvaru pyramidy je vskutku impozantní. Vstupuje se do něj z vrcholku pyramidy a sestupuje se tři patra dolů. Kromě úvodního videa je muzeum doslova přecpáno artefakty z jednotlivých hrobek. Zlaté a měděné ozdoby, zlaté koruny, náušnice do uší i do nosu, tkaniny, neuvěřitelné množství keramiky, korále z vzácných nerostů nebo z velice ceněné načervenalé mušle Spondylus a spousta dalších nalezených předmětů. Jediný nedostatek tohoto muzea je, že popisky jsou pouze ve španělštině.

Obě muzea věnovaná hrobkám ze Sipánu jsou opravdu nečekaně kvalitní a svědčí o pečlivé práci archeologů. Přestože normálně nejsme milovníky muzeí, tyto dvě jsou výbornou ukázkou toho, jak má muzeum vypadat, aby zaujalo i laika.

Pyramidy v Sipánu - El Niňo poněkud zapracoval na jejich dnešním vzhledu.
Pyrámidy v Sipánu.

Prozkoumaná část pyramidy.

Zde byl zasypán Pán ze Sipánu.

Muzeum v Sipánu.
Ukázka propracované keramiky kultury Moche.

Mochické vyobrazení smrti.

Měděné posmrtné masky.


Soška vysoce postaveného Mochika.

Muzeum v Lambayeque.