Čundr de América: Huacy nedaleko města Trujillo

pondělí 20. 8. 2012

Dvě Huacy neboli Chrámy leží asi 8 km od Trujilla, jde o menší ale zachovalejší Huacu de la Luna (Chrám Měsíce) a větší Huacu del Sol (Chrám Slunce). Oba chrámy spolu s budovami mezi nimi tvořili město kultury Moche, která trvala asi od roku 0 n.l. do cca 600 n.l. V době svého největšího rozkvětu mělo město až 20 000 obyvatel. Dnes je zejména Huaca del Sol, pravděpodobně největší stavba z nepálených cihel na světě (podle odhadů je tvořena až 140 milióny cihel), rozpadlá a zničená ne příliš častými, ale o to krutějšími dešti a záplavami způsobenými klimatickým jevem El Ňiňo.

Oba chrámy jsou stavěné jako pyramidy zajímavým způsobem. Mochikové postavili vždy jedno patro, které využívali přibližně 100 let. Poté toto patro celé zastavěli nepálenými cihlami a na něm postavili patro nové pro další tři generace vládců. Tak to šlo několikrát o sobě. Huaca de la Luna je podle dosavadních výzkumů tovřena pěti patry, Huaca del Sol dokonce jedenácti, což značí patrně delší trvání kultury Moche než se dosud předpokládalo. Přístupná je ale pouze Huaca de la Luna.

My jsme k oběma chrámům dorazili ještě před devátou ráno a nejprve si prohlédli úplně nové muzeum vzdálené asi 500 metrů. Vstup do muzea stál 3 soly/os (24 Kč), na prohlídku Huac pak 10 solů/os (80 Kč), průvodce v ceně. Přestože nejsme milovníky muzeí, tohle nás velmi příjemně překvapilo. Bylo plné nečekaně dobře zachovalé keramiky a popisky v angličtině, detailně popsanými nálezy hrobů a několika projekcemi. Mochikové věřili v jednoho hlavního boha Aiapaeca, neboli boha stínání hlav. Jejich obřady se odehrávaly dost krutým způsobem. Vždy dva válečníci kmene Moche spolu bojovali a ten, kdo prohrál, byl bohu obětován. Byl svázan, omámen drogami a podříznut tak, aby se jeho krev dala zachytávat do poháru. Krev pak buď vypil hlavní kněz, nebo byla vylita na zem pro zachování dobré úrody. Schválně jsem se ptala, kolik takový kmen mohl mít obyvatel, když se navzájem tímto způsobem vybíjeli. Bylo mi řečeno, že asi 600 tisíc. Tak nevím, jestli zkázu kmene způsobily klimatické změny nebo víra v tak krvelačného boha!

Huaca de la Luna je postavena na úpatí hory Cerro Blanco (300 m n.m.) a dříve byla proti stálému větru vanoucímu od moře chráněna 4 metry vysokou zdí. Dnes je z ní odkryta jen malá část dvou horních pater. Archeologům samozřejmě výrazně stěžuje práci systém stavby pyramidy. Bylo by potřeba celá patra odstranit, aby se mohli dostat k těm starším. Huaca byla zasvěcena hlavnímu krvelačnému bohu kultury Moche, jenž je na vyobrazen na několika vnitřních zdech chrámu na nečekaně barevných dekoracích. Má oči sovy, zuby jaguára a vlasy jako chapadla chobotnice. Závěr prohlídky je vskutku impozatní, člověk se ocitne na velikém náměstí ze severní strany chrámu, kde nefouká a před sebou vidí stěnu chrámu s jednotlivými patry pyramidy. Na nich jsou díky dlouholeté vrstvě písku, jímž byly pokryty, stále zachovalé barevné kresby zobrazující pochod vítězných válečníků i těch poražených, jdoucích na smrt. Ve vyšším patře potom dalšího boha Mochiků, dvouhlavého pavouka a na posledním patře vinoucího se hada. Na boku náměstí je "zeď mýtů", která zobrazuje spoustu malých obrázků, nad kterými si archeologové dodnes lámou hlavy.

Mochikové byli také mistři ve výrobě keramiky. Jejich výtvory se vyznačují dokonalým ztvárněním lidských a zvířecích postav. Na keramiku malovali velmi detailní výjevy z běžného i náboženského života. A přesto, že neměli písmo, zanechali nám takto poměrně podrobné svědectví o své kultuře.

V této oblasti Peru žije "národní poklad" a to peruánský bezsrstý pes, kterých kolem pobíhalo několik. Mají šedou barvu a malý chomáček chlupů na hlavě. Byli využíváni už v dávnověku k léčbě artritidy, protože jejich kůže je velmi teplá, má 39° - 42°C. Pro milovníky normálních osrstěných psů není jejich kůže na dotek nijak příjemná, ale štěňátko, které jsme viděli, bylo zvědavé i hravé, srst nesrst.