sobota 1. a neděle 2. 9. 2012
První, co nás na Quitu překvapilo, byla teplota. Přestože město leží v nadmořské výšce 2800 m n.m., není zdaleka tak chladné, jak jsme se obávali. Přes den svítí slunce, je větrno a cca 25°C, odpoledne se zatáhne, ale vítr se uklidní. Večer je chladněji, ale procházka nočním městem se dá vydržet v mikině.
Quito leží v údolí mezi několika kopci, což určuje jeho netypický tvar. Město s 1,8 miliony obyvatel je 35 km dlouhé a jen 5 km široké. My jsme naneštěstí hned první den museli celé město projet od jihu na sever, abychom se dostali do "lepší" čtvrti, kde bydlel náš hostitel, Steven. Doprava kupodivu nebyla nijak divoká, jak jsme si zvykli z jiných jihoamerických sídel, řidiči neprojížděli křižovatky na červenou, klaksony téměř nepoužívali a kupodivu respektovali i pruhy na silnicích. Večer jsme se Stevenem vyrazili do centra města. Absolvovali jsme kostýmovanou prohlídku kláštera Santa Catalina, ze které jsme pochytili sotva půlku španělského výkladu, obešli osvětlené koloniální kostely a nakonec skončili v uličce La Ronda.
La Ronda byla kdysi sídlem ekvádorských malířů, spisovatelů a herců. Dnes je plná hospůdek, kavárniček a obchůdků a jak jsme se přesvědčili, v sobotu večer se zaplní lidmi tak, že se prakticky nedá ani projít. Z každého druhého baru se ozývá živá hudba a číšníci se mohou přetrhnout, aby kolemjdoucí navštívili zrovna jejich podnik. Kupodivu tahle zábava není moc turistická, spíše jsme byli mezi domorodci malou atrakcí. V jedné hospůdce jsme chvilku poseděli, ochutnala jsem místní pivo s originálním názvem Pilsen a Jura si dal teplý nápoj canelazo (horký džus z místního ovoce naranjilla, skořice a kapky rumu). Přespali jsme ve Stevenově krásném bytě se starožitným nábytkem a ráno dostali obří snídani.
Dopoledne jsme se trojelbusem vydali do Národního muzea s bohatou, ale poněkud chaotickou expozicí. V prvním velkém sále bylo neuvěřitelné množství archeologických nálezů, zejména keramiky, ze všech možných období od různých kultur, až se v té změti našinec ztrácel. V druhé expozici byly umístěné a efektně nasvícené předměty ze zlata, stříbra a mědi, které vyráběly pro rituální účely původní ekvádorští obyvatelé. Třetí část věnovanou náboženskému koloniálnímu umění jsme přeskočili.
Odpoledne jsme si opět prohlédli koloniální centrum Quita, tentokrát za denního světla. Kromě hlavního náměstí Plaza de la Independencia, plného lidí, jsme navštívili i jezuitský kostel La Compaňía s krásně zdobeným portálem a neuvěřitelným množstvím zlata v interiéru. Další náměstí a kostely jsme zhlédli zvenku a nakonec se vydali do uličky La Ronda. Očekávali jsme stánky se suvenýry, otevřené kavárny a hospůdky a plno lidí. To jsme se ale šeredně spletli. V uličce nebyla ani noha! Všechno pozavírané a na ulici jen odpadky ze včerejší probdělé noci. Raději jsme se rychle klidili pryč a dopravili se skvěle fungující městskou dopravou zpátky do našeho přechodného domova.
 |
| Kostel San Francisco. |
 |
| Interier kostela San Francisco. |
 |
| Večerní cvrkot v uličce La Ronda. |
 |
| La Compaňía. |
 |
| Portál jezuitského kostela La Compaňía. |
 |
| Prezidenstský palác na Plaza de la Independencia. |
 |
| Kopec El Panecillo se sochou Virgen de Quito. |
 |
| Plaza de la Independencia. |
 |
| Sbírka historických keramických pimprlat v Národním muzeu. |
 |
| ¨Zlatá maska předkulombovkých obyvatel Ekvádoru. |
 |
| Takovéto masky již moderní Ekvádorci běžně nenosí. |
 |
| Naši hostitelé v Quitu - Carlos a Steven. |
