úterý 18. 9. 2012
Smaragdové doly ležící asi 150 km severně od Bogoty nejsou turistickou atrakcí. Náš pondělní příjezd do Muza vyvolal tedy u občanů posedávajících celé dny okolo silnice náležitý rozruch.
V úterý ráno jsme se rozjeli k samotným dolům po nezpevněné cestě plné černého prachu. Cestou jsme vzali hned 5 stopařek, přestože jsme jim říkali, že se dozadu vejdou maximálně tři. Stopařky se nechaly dovést na "playu" - pláž. Zpočátku jsme netušili, co to je, ale pak se ukázalo, že je to místo v řece, kde místní proplachují vytěženou zeminu ve snaze najít nějaký ten zapomenutý smaragd. Po příjezdu na Playu nás obklopili chlapíci, kteří se snažili prodat námm nějaký smaragd špatné kvality či pěkný kousek křemene. Zároveň se nás ujal mladý prodavač, co tu měl stánek s oblečením. Dovedl nás na playu a vysvětloval nám, jak tu těžba chodí.
Hlubinné doly mají pod palcem velké korporace. Vytěženou hlínu ale pytlují a dávají ke zpracování místním. Ti potom zeminu proplachují ve vodě a prosívají, aby našli i ten nejmenší zapomenutý smaragd. A že je to docela dobrý byznys naznačovala dlouhatánská fronta žen v holínkách a snad stovka okolo posedávajících mužů. Dnes byl totiž den, kdy si mohly pytle vyzvednout pouze ženy. Muži jim pak s těžkými pytli pomáhali a společně se podělili o případný zisk. Naše stopařky mi nabízely místo ve frontě, že taky můžeme zkusit štěstí a nemohly pochopit, když jsem při pohledu na dlouhatánskou frontu přede mnou odmítla. Lidé tu byli vesměs sympatičtí. Povídali si s námi, ukazovali svou práci a kromě jednoho malinkého smaragdu nás obdarovali i několika křemeny a nádhernými pyrity, které se tu běžně nacházejí. Obešli jsme i dvě další pracoviště, kde chlapi strojově přesívali už jednou vytěženou zeminu.
Autem jsme pak přejeli k jednomu hlubinnému dolu, kde měl náš průvodce známě. Jura se v sandálech a s blikající čelovkou vydal dovnitř, vrátil se asi za půl hodiny, mokrý a černý od hlavy až k patě. Horníci dostali za svou ochotu placatku Becherovky a my na oplátku obdželi další malé nekvalitní smaragdy, křemeny a pyrity. Při cestě zpátky na Panamericanu jsme umyli auto i sebe v řece, kterou se cestou museli projet. Všichni tři jsme totiž byli totálně černí od místního mastného prachu.
Smaragdové doly ležící asi 150 km severně od Bogoty nejsou turistickou atrakcí. Náš pondělní příjezd do Muza vyvolal tedy u občanů posedávajících celé dny okolo silnice náležitý rozruch.
V úterý ráno jsme se rozjeli k samotným dolům po nezpevněné cestě plné černého prachu. Cestou jsme vzali hned 5 stopařek, přestože jsme jim říkali, že se dozadu vejdou maximálně tři. Stopařky se nechaly dovést na "playu" - pláž. Zpočátku jsme netušili, co to je, ale pak se ukázalo, že je to místo v řece, kde místní proplachují vytěženou zeminu ve snaze najít nějaký ten zapomenutý smaragd. Po příjezdu na Playu nás obklopili chlapíci, kteří se snažili prodat námm nějaký smaragd špatné kvality či pěkný kousek křemene. Zároveň se nás ujal mladý prodavač, co tu měl stánek s oblečením. Dovedl nás na playu a vysvětloval nám, jak tu těžba chodí.
Hlubinné doly mají pod palcem velké korporace. Vytěženou hlínu ale pytlují a dávají ke zpracování místním. Ti potom zeminu proplachují ve vodě a prosívají, aby našli i ten nejmenší zapomenutý smaragd. A že je to docela dobrý byznys naznačovala dlouhatánská fronta žen v holínkách a snad stovka okolo posedávajících mužů. Dnes byl totiž den, kdy si mohly pytle vyzvednout pouze ženy. Muži jim pak s těžkými pytli pomáhali a společně se podělili o případný zisk. Naše stopařky mi nabízely místo ve frontě, že taky můžeme zkusit štěstí a nemohly pochopit, když jsem při pohledu na dlouhatánskou frontu přede mnou odmítla. Lidé tu byli vesměs sympatičtí. Povídali si s námi, ukazovali svou práci a kromě jednoho malinkého smaragdu nás obdarovali i několika křemeny a nádhernými pyrity, které se tu běžně nacházejí. Obešli jsme i dvě další pracoviště, kde chlapi strojově přesívali už jednou vytěženou zeminu.
Autem jsme pak přejeli k jednomu hlubinnému dolu, kde měl náš průvodce známě. Jura se v sandálech a s blikající čelovkou vydal dovnitř, vrátil se asi za půl hodiny, mokrý a černý od hlavy až k patě. Horníci dostali za svou ochotu placatku Becherovky a my na oplátku obdželi další malé nekvalitní smaragdy, křemeny a pyrity. Při cestě zpátky na Panamericanu jsme umyli auto i sebe v řece, kterou se cestou museli projet. Všichni tři jsme totiž byli totálně černí od místního mastného prachu.
 |
| Na cestě do Muza je stržený most. Při brodění řeky si tak alespoň můžeme umýt auto. |
 |
| U řeky se něco děje. |
 |
| Takto vypadá kolumbijská smaragdová horečka. |
 |
| Koryto řeky se znovu a znovu překopává, aby neunikl ani kamínek. |
 |
| Kope se tu s chutí usilovnou. |
 |
| Obě pohlaví mají práci jasně rozdělenou. |
 |
| O lukrativní nabídky tu není nouze. |
 |
| Je libo smaragd? |
 |
| Pyrit, znám jako zlato hlupáků, je tu poměrně hojný. |
 |
| Věrku při nákupu smaragdů nepříjemně limituje maximální nosnost našeho vozidla. |
 |
| Dnes ve frontě na hlušinu mohou stát jen ženy. |
 |
| Muži čekají na pytle hlušiny, na které ženy stojí frontu. |
 |
| Zvláštní fronta pro staré a těhotné. |
 |
| Karban - oblíbená hornická kratochvíle. |
 |
| Nořím se do útrob smaragdového dolu. |
 |
| V dole je poněkud blátivo. Naštestí mám vhodnou obuv - tzv. průtokáče. |
 |
| Muž fárá dolů do dolu a doluje rudu. |
 |
| Budoucí miliardáři nestojí o publicitu. |
 |
| Horníci jdou krvelačně po žíle. |
 |
| V dole jsem si krapet umazal svůj sváteční oděv. |
 |
| Horník se zavázal, že po vypití Becherovky překročí těžební plán o 70%. |
 |
| Brusič smaragdů a prodejce cetek v jedné osobě. |
 |
| Západ slunce cestou z městečka Muzo. |
Žádné komentáře:
Okomentovat