Otavalo

 čtvrtek 6. 9. 2012

Otavalo je městečko ležící severně od Quita. Už po staletí je známo svými proslulými trhy, které v sobotu naplní celé město lidmi ze všech koutů země. Nám bohužel nevyšla návštěva tohoto městečka na sobotu, ale i tak jsme si nakupování užili. Trh s tradičními výrobky oblasti sice nebyl tak velký jako v sobotu, nám to ale bohatě stačilo.

Zpočátku jsme se obávali, že zboží bude stejné jako všude jinde, ale opak byl pravdou. Na trhu se prodávali krásné deky, barevné ubrusy, koberce, šály a tašky z vlny ovcí či lam, typické "panamáky", které se překvapivě nevyrábí v Panamě, ale v Ekvádoru, korále z přírodních materiálů i náhrdelníky ze skleněných korálků, které s oblibou nosí indiánky. Místní ženy byly často oblečené v tradičním oděvu, tmavé dlouhé sukni, která je ale tvořená jen širokým pruhem látky obtočeným kolem těla a v pase převázaný vyšívaným páskem, bílé bohatě vyšívané halence s nabíranými rukávy a se zlatým korálkovým náhrdelníkem na krku.

Otavalo je ale také snad jediným místem v celé jižní Americe, kde se smlouvá o cenu. Prodavači zvyklí na gringy (bílé turisty) už zdaleka přibíhají a předhánějí se v nabídce svého zboží. Když se turista zeptá na cenu, odvětí okamžitě: "A kolik zaplatíš?" Prostě jak v Asii! Ceny ale nejsou nijak přehnané a mít dost místa, asi bychom si zařídili otavalskými textíliemi celý byt.

Obchod zbožím textilním.

Nejlepší panamský klobouk seženete v Ekvádoru.

U tohoto stánku by polovina naší výpravy dokázala strávit celé dopoledne.

Tento stánek mě zaujal na 1/125 sekundy, tedy čas nutný na expozici snímku.

K mání jsou i miniatury domorodců...

...či chovného dobytka.

Zrovna není turistická sezóna a tak je možné dát si šlofíka.

Gringo platí, prodejce se raduje.

Komu nesedí klobouk ani šála, ten si může koupit aspoň meloun.