Boquete

pondělí 8. - úterý 9. 10. 2012

Panamské městečko Boquete leží v nadmořské výšce přibližně 900 m n.m. na úpatí vulkánu Barú, takže klima je zde mnohem chladnější než v pobřežní nížině. V období dešťů, které v říjnu vrcholí, tu ale každé odpoledne prší, a to hodně.

Do Boquete jsme přijeli někdy kolem třetí hodiny odpoledne a samozřejmě pršelo. Vyptali jsme se na stezky v přilehlém národním parku a dozvěděli se, že populární stezka Los Quetzales, pojmenovaná po středoamerickém mýtickém ptáku Quetzalovi, je otevřená jen z části, protože vysoká hladina řeky v tomto období znemožňuje průchod stezky suchou nohou. Nevadí, dopolední procházka v  její otevřené části nám bude stačit, stejně by odpoledne pršelo a neviděli bychom nic, natož Quetzala. Deštivou noc jsme přečkali na plácku u řeky a ráno v příjemných 16°C vyrazili (po zaplacení 5 US$/os, tj. 100 Kč) na stezku. Cesta k řece a zpět měla trvat 4 hodiny. Stezka nejprve vedla po široké cestě mezi farmami, ale pak se naštěstí odpojila a vedla podél řeky uprostřed pralesa. První přechod řeky byl zajištěn díky kluzké kládě položené přes řeku, po které jsme se raději přesunuli v sedě, než abychom riskovali pád do potoka plného kamenů. Druhý přechod řeky by se rovnal brodu, a tak jsme se otočili a za 3 hodiny pomalé chůze se spoustou zastávek dorazili zpět k stanici správců parku, kde jsme byli pochváleni, jak rychle jsme to zvládli. Kromě několika vrabcoidních ptáků a jedné veverky jsme neviděli ani žíváčka, ale naštěstí jsme nezmokli.

Odpoledne jsme se vydali o několik kilometrů na západ směrem k pobřeží, do termálních koupelí Pozos de Caldera. Po asi 20 minutách chůze od parkoviště jsme dorazili na farmu, na jejímž území se horké prameny nacházejí. Byly jsme ochuzeni o 2 dolary každý (40 Kč) a varováni, abychom si nenechávali věci okolo bazénků, protože drzé opice by nám je mohly odnést. Převlékli jsme do plavek a ponořili se do osvěžujících vod 38°C teplého bazénku. Asi za 3 minuty jsme se vynořili a rozhodli se najít něco chladnějšího. Přece jen venkovní teploty okolo 30°C pobytu v horkých pramenech moc nepřejí. Zkusili jsme ještě 2 bazénky, vždy ještě o něco teplejší a nakonec se zchladili v řece tekoucí kolem. Opice si nás do řeky sice přišla prohlédnout, ale našich věcí si nevšímala. Zato si až moc všímala malého klučiny, který se jí lekl a začal utíkat. Opičí potvora na něj skočila a pokousala ho. Zahnali jsme ji, ale klučina bude mít z opic strach asi do konce života. Protože se začínalo zatahovat a povážlivě blýskat, vrátili jsme se k autu. Tradičnímu odpolednímu dešti jsme se vyhnuli jen o pár vteřin.

Na takto velký květ si troufne jen kolibřík s extra dlouhým zobákem.

Rostou! Ale na smaženici to nebude.

Věrka se statečně noří do horkého pramene.

Závěrečné schlazení v řece.

Moc soukromí si tu člověk neužije.

Vypadá nevinně, ale je to zatraceně drzá opice.