Salta

neděle 29. - pondělí 30. 4. 2012

Hlavní město stejnojmenné provincie si říká Salta la Linda, neboli Kráska Salta. Je pravda, že oproti jiným městům severozápadní Argentiny, je centrum Salty pěkně zachovalé se svými koloniálními domy a dvěma velkými kostely. Leží také v zeleném údolí ve výšce 1190 metrů nad mořem, což je v jinak vyprahlé a vysoko položené krajině jedinečná oáza. Oproti jiným jihoamerickým městům ale Salta není nijak zázračná.

Dva kostely, růžová katedrála na hlavním náměstí s nablýskaným interiérem a působivý barevný exteriér kostela svatého Františka, jsou jejími největšími památkami. Salta má i pěkné náměstí s podloubími, parčíkem a orchestřištěm z 19. století.

Nás ale na Saltě zaujali spíš její obyvatelé. Mnohem více než v jiných městech jsou tu lidé menší, tmavší - no zkrátka indiánčtější. Taky jsme se tu poprvé setkali s kokou.  Fascinovaně jsme zírali na nadité tváře chlapíků žvýkajících kokové listy, na babky přebírající koku na tržišti ve velkých pytlích a na všudypřítomné obchodníčky prodávající kokové lístky v malých igelitových pytlíčcích. Později jsme se setkali i s kokovým čajem a bonbóny, kterými jsem se následně pokoušela vcelku neúspěšně zmírnit bolest hlavy jako jeden z příznaků vysokohorské nemoci.

V Saltě jsme strávili 2 dny hlavně proto, že jsme přijeli před svátkem práce, který se tu slaví stejně jako u nás 1. května. Moudrá prezidentka Christina udělila svým občanům volno i v pondělí a tak se město a jeho okolí hemžilo nejrůznějšími oslavami svátku práce. My v neděli navštívili Concurso National de Caballos Peruanos de Paso, jakési předvádění koní před jejich prodejem následující den. Nejprve se dopoledne na koních klusajících mimochodně předváděly děti. Kluci i holky od tří (!) do 12-ti let s koníky před tribunou absolvovali krátký slalom a pak všichni společně za zpěvu jakési tradiční písně pochodovali na děkovačku proti tribunám zaplněným pyšnými rodiči a prarodiči.

Odpoledne běhali koně v jednotlivých kategoriích okolo stadionu a soutěžili v nejlepším mimochodném klusu, postoji a kdoví ještě v čem. Pro nás to moc zábavné nebylo, přišlo nám, že všichni běží tak nějak stejně, ale místní to opravdu prožívali, zaškrtávali si v programu nejlepší koně z každé kategorie a napjatě sledovali vyhlášování vítězů.  Každopádně to asi nebyl jednoduchý závod, protože koně po čtyřech kolečkám v jednom a čtyřech ve druhém směru byli úplně schvácení, až jim pěna lítala od pusy. Pro nás byly ale největším zážitkem tradiční postroje koní a kostýmy jezdců, kteří všichni poctivě běhali v kožených botách a barevných pončech z lamí vlny.

Kostel sv. Františka v noci....

...a ve dne.

Katedrála v Saltě.

Interiér katedrály.

Museo de Arte Contemporáneo.

Budovy na Plaza 9 de Julio.

Convento San Bernardo.

Lanovka na přilehlý kopec.

Mladí jezdci předvádí své umění.

Klučina předvádí, že takto se na koni jezdí jen velmi špatně.

Záverečná děkovačka.

A tady už se závodně mimochodí.



Publikum je jako u vytržení.

Jsou to ale nervy!

Mimochodem, neviděli jste mého mimochodníka?

1 komentář:

  1. Anonymní14/5/12 21:22

    Věrko, kolega byl teďka měsíc v Bolívii a říkal, že "přežíval" na koce - prostě ráno i večer čaj z koky a vysokohorská nemoc se dala zvládnout :) Takže přeju hodně štěstí.. a na vysokohorskou nemoc je prej dobrá i viagra.. rozšíří mimojiné taky cévy a krev se ti nahrne.. uuuuplně všude :-D Verča

    OdpovědětSmazat