pátek 4. 5. 2012
Ještě ve čtvrtek večer jsme se vydali na strastiplnou 90-ti kilometrovou cestu ze San Pedra de Atacama na severu Chile ke gejzírům El Tatio, protože je prý nezbytně nutné vidět je ráno. Gejzíry leží v nadmořské výšce 4300 m n.m., takže jsme během noci na parkovišti u gejzírů pěkně vymrzli a z vysokohorské nemoci nás pobolívala hlava, přestože jsme už párkrát v takové výšce pobývali.
Za ranního šera jsme se každopádně přesunuli na gejzírové pole spolu s dalšími desítkami turistů, kteří ráno přijeli ze San Pedra s oficiální exkurzí. A nestačili jsme žasnout. Různě velké gejzíry kolem nás bublaly, vystřikovaly vodu o teplotě okolo 80°C, vypouštěli horkou páru, přestože povrchová voda kolem byla ještě zamrzlá. A my fotili a natáčeli jako o život, přestože nám před východem slunce málem umrzly prsty. Po východu slunce se naštěstí oteplilo a gejzíry s vystupující párou vypadaly snad ještě lépe.
Během další půlhodiny, kdy už turistické exkurze odjely, se kolem gejzírů, jako jednoho z mála zdrojů vody v oblasti, začaly rojit lamy vikuně, různí ptáčci a viskače - takový malý králík s kočičím ocasem, poskakující jako klokan.
My jsme si v jednom z gejzírků u cesty uvařili vajíčka na tvrdo k snídani a pozorovali, jak se pára z gejzírů v oteplujícím se dopoledni zmenšuje. Správci parku měli pravdu, gejzíry je potřeba vidět ráno!
 |
| Vikuně se spokojeně pasou. Netruší, že se pod povrchem, přímo pod jejich nohama, čerti žení. |
 |
| Jezírka mimo dosah termálních vod zdobí po ránu led. |
 |
| Tady to bublá, ale hned vedle je ještě jinovatka. |
 |
| Konečně vychází slunce a rozmrazuje mimo jiné i autora této fotografie. |
 |
| Pěkně jsme se tu napařili. |
 |
| Pták s dokonalým maskováním do sirných plání. |
Žádné komentáře:
Okomentovat