Valparaíso

úterý 17. - pátek 20. 4. 2012

Přístav Valparaíso leží asi 100 km severozápadně od Santiaga. "Rajské údolí", jak se jeho název překládá, má velmi zajímavou polohu. Asi 100 metrů od pobřeží je město zcela rovinaté a v této části se nachází nejen přístav, ale i všechny hlavní ulice, obchody a  administrativní budovy. Potom se Valapraíso začne zvedat do nesčetných příkrých kopců, což notně přispívá k jeho popularitě. Místní si totiž kromě schodišť a serpentinových silniček postavili i spoustu výtahů, které je vozí nahoru i dolů. Dnes je těchto "ascensorů" ve Valparaísu 15, z nichž 5 je v provozu a využívají je nejen místní, ale i turisté, kteří do města přijíždí po celý rok.

Valparaíso má jedinečnou bohémskou a uměleckou atmosféru. Při procházkách křivolakými uličkami jsme potkali tolik obchůdků s ručně vyráběnými předměty či originálním oblečením, jako nikde jinde. Ve stáncích pro turisty nemají jen obvyklé šály ze zaručeně pravé lamí vlny, ale spoustu originálních magnetků, obrázků a šperků za relativně příznivé ceny. Ve městě je přes deset univerzit a studenti z celého Chile tady chtějí studovat, protože tak bohatý "studentský" život nezažijí nikde jinde v zemi. Na ulicích jsme potkávali i studenty uměleckých škol, kteří seděli na náměstíčkách či lavičkách a kreslili Valparaíská zákoutí. Někteří umělci se vyřádili přímo na stěnách domků vskutku originálními graffiti.

My jsme do města přijeli večer a málem jsme nenašli dům našeho CouchSurfera Hernána. Nakonec jsme s pomocí kolemjdoucí paní objevili jeho dům číslo 199 hned vedle čísla 143. Valparaíso je zkrátka staré město a s nějakým pravidelným číslováním si tu nikdo hlavu nelámal. Dům to byl taky starý, neudržovaný s ledovou koupelnou a kuchyní na dvorku, ale zadarmo na přespání nám to stačilo! Mimojiné jsme byli ujištěni, že tento dům přežil už několik zemětřesení, takže se nemusíme obávat.

Dva dny jsme pak strávili procházkami po kopcích města, projížďkami výtahy i historickými trolejbusy, focením barevných domečků a pozorováním místních umělců i koček, kterých je ve Valparaísu nespočet. Kromě kostelů a dalších turistických zajímavostí (například dům Pabla Nerudy, který je v Chile nesmírně populární) jsme  pozorovali cvrkot na náměstíčkách a pobřežních promenádách, nakupovali na místním rybo-zeleninovém trhu a tamtéž ochutnali hned 2 místní speciality (rybu Reineta a jakousi kaši z krabů - Pastel de Jaiba).

Jura prohlásil, že Valapraíso ho z měst, která jsme na cestě zatím viděli, zaujalo nejvíc. Já ho dávám do rovnítka s brazilským Rio de Janeirem - a to už je co  říct!

Budova vojenského námořnictva.

Zde se staré snoubí s novým.

Některá graffiti dokáží zaujmout.

Křivolaké uličky.

Umělecky okořeněná zákoutí.

Svérázná architektura některých domů.

Ascensor - neboli městský výtah.

Městem se po okružní trati prohání elegantní staré trolejbusy.

Stačí dát řidiči drobák...

...a můžete si hovět na gauči v rozvážně se houpajícím trolejbusu.

Ascensor si to šine na vyhlídku nad přístavem.

V kabině ascensoru.

Strojovna ascensoru. Historický exponát v akci.

Vstup do jednoho z ascensorů. Převládá technologie konce století. Konce 19. století.

Pouliční výtah (t.č. bohužel mimo provoz).

Pohoda u Hernána doma. K večeři se podává segedinský gulášek a chilské víno. Ať žije globalizace!

Věrka a Pablo Neruda.

Městská tržnice. Nevyčerpatelný zdroj vítamínů.

Místní křehký ekosystém sestává z betonového pilíře, lvounů hřívnatých (1. patro) a kormoránů (2. patro).

Valparaíso dokáže zahraničního turistu (tzv. gringa) zaujmout. Je však třeba být ve střehu!

Turisto, jsou tvé cennosti v bezpečí?