Výšlap pod Cerro Tronador

neděle 1.4. - pondělí 2. 4. 2012

V argentinském národním parku Nahuel Huapi, který se nachází v nesmírně populární Jezerní oblasti jsme se vypravili k chatě Otto Meiling ve 2000 m n.m. pod monumentální Cerro Tronador (3478 m n.m.). Tronador má hned 3 vrcholy a aby se věční rivalové Argentina a Chile nehádali, patří jeden Argentině, druhý Chile a třetí je hraniční.

Výchozí bod naší túry byl v 900 metrech, takže nás v neděli odpoledne čekala pěkná procházka - 1100 výškových metrů! Naštěstí nám přálo počasí, bylo krásně jasno a teplo. Cesta nejprve vedla po nekonečných pozvolných serpentinách, pak jsme začali stoupat v o něco prudších serpentinách, další část vedla krásným lesíkem místních zakrslých buků, které už se začaly barvit do červena a poslední nejhorší část cesty jsme museli absolvovat nepříjemným suťoviskem. Každopádně nahoru jsme dorazili za 5 hodin a nestačili se divit. Chata Otto Meiling byla v obležení Argentinců i cizinců, kteří si dopřávali neskutečný servis. Ubytování se spacákem v ceně a večeři dokonce s vínem! Chudáci koně, kteří tam všechny ty krámy museli natahat! My jsme si jako správní Češi postavili stan, uvařili těstoviny na plynovém vařiči a pak využili teplo chaty na večerní posezení.

Ráno bylo opět nádherně. Jura vyběhl ještě za tmy fotit východ slunce nad horou Tronador a jejími ledovci a já v klidu počkala, až se stan na sluníčku trochu zahřeje. Po snídani jsme se byli projít po kopci k oběma ledovcům, Glaciar Alerce a Castaňo Overo. Okolo nás se proletovali kondoři, někteří jen pár metrů nad námi - asi zkoumali, jestli nám nezbylo něco od večeře. Když jsme se dostatečně pokochali výhledy na okolní kopce a jezera, vyrazili jsme dolů. Cesta ubíhala mnohem rychleji než včerejší stoupání, až na ty serpentiny - ty byly nekonečné! Každopádně za 3,5 hodiny jsme se vrátili k autu a pořádně posvačili z našich železných zásob.

Druhý den odpoledne jsme se vrátili do turistického centra Jezerní oblasti, města San Carlos de Bariloche. Je prý vyhlášené výbornými sladkostmi, takže jsem neodolala a zatáhla Juru do cukrárny, kde jsme si spravili glykemický index pořádnou čokoládovou bombou.   

Tronador. Vypadá jako dvojvrchol, ale jsou to vrcholy tři: chilský, argentinský a mezinárodní. Tomu říkám korektní geografie.

Cestou nahoru jdeme nádherným bukovým lesem.


Podzimní výhled na Tronador a jeho ledovce.

Pohled do doliny, ze které jsme šli nahoru.

Okolní kopečky při slunce západu.

Místo nacpané chata volíme ubytování v našem komfortním stanu.

V boudě jenom večeříme. Z vlastních zásob.

První paprsky slunce na Tronadoru....
...a na ledovci.

Tohle není Tronador. To je jen hromada šutrů.

Slunce vytahuje ze spacáku i zatvrzelé spáče.

Labyrint trhlin na ledovci....

...zmátne i místního kondora.
Vrcholy Tronadoru z jeho ledovce.

Z čela ledovce zrovna padá sérak.

Pán vzdušného prostoru - kondor andský.

Kondor má táááákovéto rozpětí křídel. Bohužel se nám vedle něj nepodařilo umístit krabičku sirek pro srovnání.



Houbovou polévku jsme si radši odpustili.
Věrka zvažuje, který z dortů lépe pokryje její kalorický výdej při výstupu.

Takhle veselou Věrku v horách neuvidíte.

2 komentáře:

  1. Anonymní14/4/12 09:36

    Tak nevím, co se mi líbí víc. Jestli tamní příroda a nebo ty dortíky...:-) Chutnaly tak dobře jak vypadají?
    Iva

    OdpovědětSmazat
  2. No, byly trochu přeslazené, ale to mě nevadilo. Můj by ale trochu spálený a bylo to šikovně zamaskované čokoládovými "pilinami";)
    Věrka

    OdpovědětSmazat