Čundr de América: Santiago de Chile

sobota 14. - úterý 17. 4. 2012

V hlavním městě Chile jsme strávili 4 dny zejména ze dvou důvodů: Jura potřeboval vyčistit foťák v autorizovaném servisu Canon a za druhé - měli jsme štěstí na skvělé hostitele z internetové aplikace CouchSurfing. Jinak není tato metropole moc zajímavá. Veškeré staré stavby jsou obestavené novými vyššími domy, takže ty staré prakticky nejsou vidět a permanentní smog znemožňuje výhled na nedaleké hory, které dosahují až 6000 metrů nad mořem.

Nejstarší částí města je Plaza de Armas, na které je kromě impozantní katedrály taky radnice a 500 let staré palmy. Okolo je několik příjemných pěších zón plných obchodů a stánečků s rychlým občerstvením. Chilani milují párky v rohlíku: kromě gumového "rohlíku" a umělého párku si na něj přidají ještě najemno nakrájená rajčata, pastu z avokáda a vše pokryjí majonézou. Protože párek v rohlíku je potom červeno-zeleno-bílý, říkají mu "italiano", podle barev na italské vlajce.

Centrum města je poměrně malé a radnicce se ho nyní snaží oživit. Staví se tedy vysoké obytné budovy a lidé mohou dostat příspěvek na bydlení, pokud si v této lokalitě koupí byt. Na jednu stranu je to celkem praktické, člověk má všechno po ruce, ale na druhou stranu je všude hluk a hustá doprava. Nás pravidelně každé ráno budil zvuk vrtačky ze stavby vzdálené pouhých 50 metrů od našeho okna. Na území hlavního města je několik parků, kam mohou místní za přírodou. Prakticky v centru jsme si prošli park Cerro Lucia s Neptunovou fontánou a vyhlídkou na město. V severní části jsme taky navštívili Metropolitní park, kam vede lanovka a nahoře je kromě staré kaple i impozantní bílá socha Panny Marie. Městem teče řeka Mapocho, která ale silně připomíná stoku, nicméně prakticky po celém jejím břehu je také park se stezkami pro pěší i cyklisty.

To, co nás ale na Santiagu zaujalo nejvíc, byl trh. V Chile jsme se už několikrát setkali s trhem se zeleninou, květinami, sýry a masem, ale v centru hlavního města nás takovéto zařízení překvapilo. Každopádně jsme neodolali a kromě nákupů se na trhu i mezi místními naobědvali.

V hlavním městě je samozřejmě i několik zajímavých muzeí. My jsme navštívili Museo Interaktivo Mirador, což je (jak název napovídá) muzeum interaktivní. Mělo by podle nás být součástí výuky fyziky na základních i středních školách, protože veškeré mechanické či optické principy byli názorně ukázané a člověk si mohl všechno vyzkoušet. Juru nejvíce zaujaly nejrůznější dopravníky, robotika a další mechanické hračky, mně spíš optika a princip těžby mědi, která je největším chilským exportním artiklem.

Nejlepším, co nás v Santiagu potkalo, byli ale naši hostitelé. Našli jsme na internetu jen 2 dny dopředu, ale Florencia s Nicem byli opravdu skvělými průvodci. Oba momentálně nepracují a chystají se pokračovat ve studiu v Holandsku. Měli tedy spoustu volného času, který s námi strávili prohlídkou města, ochutnávkami místních specialit a povídáním o rozdílnosti našich kultur. Chile z našeho pohledu vypadá jako velmi úspěšná země. člověk by prakticky nepoznal, že není v Evropě, jak je všude čisto a upraveno. Stavební průmysl zažívá rozmach, stejně jako další odvětví, takže sehnat práci prý není problém. Chilani pracují hodně, až 10 hodin denně, ale dostávají prý relativně malé platy, takže jejich kupní síla není velká. Pronájmy nemovitostí ale nejsou nijak závratné; byt v centru Santiaga si Florencia s Nicem pronajímali za méně než byt na okrajovém brněnském sídlišti - a to měli dole recepci jak v hotelu, na střeše bazén a příslušenství na grilování!

Platy zákonodárců a financování veškerých zakázek je v Chile zveřejňováno na internetu, takže si každý občan může zkontrolovat, kam jdou jeho daně. Policie je důvěryhodná a prý nezkorumpovatelná, což si český občan prakticky ani neumí představit. Pokud se občanovi Chile něco nelíbí, jde okamžitě demonstrovat před prezidentský palác a vláda jeho požadavky kupodivu bere vážně. Například nedávno v Chile demonstrovali studenti, protože školství je v Chile byznys. Státní střední školy jsou mizerné a tak si většina lidí platí soukromé. Ještě horší je situace na univerzitách. Placené jsou všechny a opravdu nestojí málo. Každý druhý mladý Chilan dluží statisíce bankám za půjčky na studium. Splácení je vázáno na zaměstnání a výši platu, přesto ale spousta mladých své dluhy nesplácí. Celkově je prý módní nakupovat vše na splátky, dokonce i jídlo v supermarketech, takže lidí žijí permanentně na dluh.

Santiago leží v seismicky aktivní zóně, takže veškteré nové budovy jsou stavěné tak, aby odolaly zemětřesení. Obyvatelé jsou naučeni, co mají v případě otřesů dělat. I my jsme v Santiagu zemětřesení zažili. Po jedné ráno, zrovna jsme se zavřeli do koupelny a začali si čistit zuby, se najednou začala budova třást. V první vteřině mě napadlo, že kolem jede šalina. Pak ale Florencia začala křičet: "zemětřesení!!!" a utíkala k nosnému sloupu budovy. Tam jsme stáli asi minutu než zemětřesení pominulo. Houpalo s budovou ale solidně, tohle by šalina určitě nezvládla! Pak jsme zapli televizi a sledovali zprávy. Zemětřesení mělo 6,3° Richterovy škály a epicentrum bylo asi 150 km od Santiaga v moři. Ve 100 kilometrů vzdáleném přístavu Valparaíso byli lidé evakuováni kvůli možné vlně tsunami, která se ale naštěstí nekonala. Ani v Santiagu se nic nestalo, takže jsme naše první zemětřesení brali jako zajímavý zážitek.