Po cestě z hlavního města Hondurasu s nevyslovitelným názvem Tegucigalpa k jezeru Yojoa jsme se spontánně zastavili v jeskyni Taulabé. Hned u vstupu jsem se stihla naštvat kvůli dvojím cenámvstupného (místní 30 Lempir, cizinci 80 L, psáno v dolarech - t.j. 30 nebo 80 Kč). Dostali jsme od každé vstupenky jeden kus a šli se podívat do asi 400 metrů dlouhé přístupné části jeskyně.
Uvnitř bylo horko a vlhko, na které našinec není v jeskyních zvyklý. Chodníček vybetonovaný, všechno osvícené barevnými žárovkami a dostupné krápníky totálně ulámané. Krápníková výzdoba byla ale naštěstí opravdu bohatá a na mnoha místech vandalům nedosažitelná, takže jsme se kochali sintrovými závoji a dalšími zajímavými vápencovými úkazy.
Uvnitř bylo horko a vlhko, na které našinec není v jeskyních zvyklý. Chodníček vybetonovaný, všechno osvícené barevnými žárovkami a dostupné krápníky totálně ulámané. Krápníková výzdoba byla ale naštěstí opravdu bohatá a na mnoha místech vandalům nedosažitelná, takže jsme se kochali sintrovými závoji a dalšími zajímavými vápencovými úkazy.
 |
| Největším překvapením je pro našince nebývale vysoká teplota uvnitř jeskyně. |
 |
| Chlouba místní jeskyně - křídlo anděla. |
Žádné komentáře:
Okomentovat