Za doutníky do Santa Rosa de Copán

pondělí 12. 11. 2012

Z hoduraského Copán Ruinas jsme už v neděli vyrazili do 120 km vzdáleného města Santa Rosa de Copán, podle průvodce nádherně zachovalého koloniálního městečka a centra tabákového průmyslu v jednom. Kromě toho, že cesta po totálně rozbité silnici trvala 4 hodiny, bylo město hrozná díra. U vstupu do hospody třeba kontrolovali, jestli nemáme zbraně - to člověku moc pocitu bezpečí nepřidá!

V pondělí jsme se šli zeptat na informace, jak bychom se tedy mohli dostat do nějaké té tabákové fabriky. Dali nám brožurku a my po náležitém studiu zjistili, že v Santa Rosa je pouze jediná továrna a ta provádí návštěvníky kdykoliv mezi 10 a 14 hodinou. Než jsme se zorientovali a dorazili na vrátnici továrny, bylo skoro 11. Tam nám bylo sděleno, že prohlídky jsou pouze v 10 a ve 14, ne mezi tím! Ale že jsme to my, tak nás teda vezmou... Zaplatili jsme 40 Lempir/os (40 Kč), vyfasovali cedulky a roušky.

Za chvíli si nás vyzvedla paní, se kterou jsme měli tu čest proběhnout továrnu rychlostí blesku. Jurovi zakázala fotit (fotky dole tedy oficiálně neexistují) a valila na nás proces úpravy tabákových listů tak rychlou španělštinou, že z toho vím pouze to, že se listy fermentují, suší, třídí, znovu suší, někdy vaří... a že strašně smrdí a všude se hrozně práší. Ještě že jsme měli ty roušky!

V továrně pracuje 700 zaměstnanců a nejlepší džob mají zkušení matadoři, co vypadají jako elegáni ze starých filmů. Ti se každé ráno sejdou v příjemné kanceláři, vykouří si svou dávku doutníků a na papír zapíšou své dojmy. Někdy se tomu říká senzorická analýza. Na závěr jsme dostali plné hrstě doutníků (v jejich denní produkci je to kapka v moři) a stejnou rychlostí, jako proběhla celá prohlídka, jsme byli vypakováni ven.

Jedna z budov navštívené doutníkové fabriky.

Sklad sušených tabákových listů.


Toto není žádný rodinný podnik - tady se maká masově.

Pohled do tabákové kuchyně.


Kouření škodí zdraví, proto při kouření používejte ochranné pomůcky!

Žádné komentáře:

Okomentovat