Národní park Sajama

neděle 13. 5. 2012

Hned po přejezdu hranice z Chile do Bolívie jsme zamířili do národního parku Sajama, který se nachází nedaleko hraničního přechodu. Celý park leží v nadmořské výšce více jak 4000 m n.m., takže kromě chladu nás potkala i výšková nemoc. Bolela nás hlava, byli jsme unavenější a zadýchávali jsme se i při malé námaze.

Jméno Sajama nese i středisková obec parku s pěkným náměstím, na kterém je starý kostelík se zvoničkou vyrobenou z nepálených cihel jako ostatně většina staveb v oblasti. Krajina je nehostinná, v noci mrzne, ve dne teploty vystoupají maximálně na 15°C a vítr fouká tak silně, že člověk má problémy se vůbec nadechnout. Okolo roste pouze tvrdá tráva, na které se pasou odolné lamy, nebo jakýsi svěže zelený mech, který ale na omak ze všecho nejvíc připomíná kámen. Místní indiáni používají tvrdé drny tohoto mechu na stavby nebo k topení. Nic jiného se v této pustině stejně použít nedá...

V národním parku se nachází i nejvyšší hora Bolívie, vulkán Sajama s 6542 metry nad mořem. Panorama dokreslují hned dvě sopky, nacházející se na území Chile, Parinacota (6342 m) a Pomerane (6282 m). Na takové velikány jsme si netroufli, takže jsme v parku navštívili pouze gejzírové pole. V oblasti se měly nacházet i jakési horké prameny, my jsme je ale nenašli a pro nepřízeň počasí jsme park raději rychle opustili.

Na tomto místě jsme spali. Z ložnice máme výhled na vulkán Sajama.

Vulkán Sajama s původními obyvateli.


Vulkán Parinacota.

Hřbitov ve vesnici Sajama.

Kostelík tamtéž.



A zase ta Sajama.


Gejzíry v NP Sajama.


Pekelně tvrdý mech.


Kostelík v jedné zapadlé vesničce.


Žádné komentáře:

Okomentovat