Národní park Los Alerces

středa 15.2. - pátek 17.2.2012

Před tím, než se definitivně vydáme na cestu po neupravené, větrné a nehorázně dlouhé Rutě 40 na jih, jsme se byli osvěžit v národním parku Los Alerces pojmenovaném po cypřiši Alerces, který v této oblasti roste. Název parku napovídal, že tam uvidíme cypřiše, ale i další stromy - což je typ rostliny, kterou jsme už několik dní nespatřili.

Park byl opravdu zelený, plný ledovcovych jezer a výhledů na nedaleký ledovec. Ve středu večer jsme se tedy "ubytovali" v bezplatném kempu (naštěstí bezplatném po tom nehorázném vstupném, co jsme museli zaplatit - holt na poplatky za výlety do přírody nejsme od nás zvyklí) a ve čtvrtek dopoledne vyrazili na tůru. Bohužel se vyplnila předpověď strážců parku a bylo zataženo, občas dokonce poprchávalo. Vylezli jsme tedy na vyhlídku k jezeru La Escondida (trasa číslo 5), ale moc jsme toho kvůli mrakům neviděli. Dál jsme pokračovali po krátkých stezkách číslo 2 a 1, kde jsme viděli jeden jediný exemplář cypřiše Alerce - prý 300 let starý, vypadal ale jako obyčejná souška. Trasa 1 byla dokonce zkrácena na polovinu, protože se tam objevila jihoamerická puma s mláďaty. Jedinou zajímavost na cestě - výhled na ledovec - zakrývaly mraky. V dešti jsme se tedy vrátili zpátky k autu a tiše doufali, že zítra to bude lepší...

Nebylo. Z plánované túry na štít El Dedal sešlo, i kdybychom jsme se tam v dešti vyškrábali, stejně bychom přes nízkou oblačnost nic neviděli. Rozjeli jsme se tedy zpět do města Esquel, doplnili benzín a zásoby a jedeme dál!

V parku bylo celkově asi 12 cest, které mohou turisti absolvovat. Asi polovina z nich je taková procházečka na hodinku maximálně dvě, zbytek jsou pak delší cesty od 3 do 12 hodin, na které se člověk musí u strážců parku registrovat. Nikam jinam se prostě jít nedá, nejsou tam žádné značky, žádné trasy a hlavně žádné pořádné mapy. V těch okopírovaných cárech papíru, co jsme dostali v informačním centru, by se nevyznal ani študovaný kartograf. Zato kempů placených i zadarmo, chatek a restaurací je v parku požehnaně. Argentinci na hory jezdí, potkáváme tu spoustu obytných aut, karavanů a upravených dodávek, ale často jedou spíš do kempu a na ryby než na výlety do hor, jak jsme zvyklí my. Když už jdou místňáci na tůru, zdaleka neřeší vybavení tak jako my. Šli v teniskách, v džínách a s igelitkou v ruce, zato my jsme měli pohorky a goretexové bundy. Inu - jiný kraj, jiný mrav!

Lago Futalaufquen

Lago Futalaufquen

Cestou k jezeru La Escondida. Kolem roste bambusovitá rostlina caňa colihue.

Vlevo za námi Lago Manandez. Vpravo malé Lago Verde.

Bílofialová mutisie.

Oranžová mutisie.

Krásná barva Ria Arrayaoes.

Istruktážní tabule pro případ setkání s pumou. V prvé řadě je potřeba umět španělsky...