Jednoho dne jsme se v průvodci dočetli, že třetí víkend v únoru se v městečku Gobernador Costa ležícím na Rutě 40, koná gaučovská slavnost. Gaučo je jihoamerický kovboj, takže slavnost měla být převážně o koních a o umění gaučů koně ovládat.
Cestu jsme tedy přeplánovali a v pátek odpoledne dorazili do Gobernador Costa. Na informacích jsme vyfasovali program, který byl opravdu bohatý. Už v pátek se měly dít různé věci, kterým jsme ani z poloviny nerozumněli, ale hlavní program měl začít v sobotu v 10:00 průvodem gaučů na koních. V sobotu před desátou jsme tedy jako správní Češi nastoupili v plné polní, vybaveni veškerými fotografickými přístroji, které s sebou máme. Okolo půl jedenácté se začali sjíždět gaučové a po poledni se průvod vydal na cestu - normální Argentinské zpoždění! My však za tu dobu obešli všechny stánky s potřebami pro jízdu na koních i s jídlem, které bylo na argentinské poměry celkem levné. Totálně vymrzlí (nebyla taková zima, asi 17°C, ale foukal ledový vítr) jsme si natočili a nafotili začátek průvodu s vyšňořenými gauči na vyfešákovaných koních a šli si dát do auta čaj.
Po hodině se průvod vrátil a my čekali, že teď se začne něco dít - no, nedělo. Stihli jsme ještě 2 svačiny, než cca o půl páté začal hlavní program, který měl začít ve tři. V ohradě stáli od začátku 4 sloupy, ke kterým teď chlapíci na koních začali přivazovat koně hodně natěsno a různě do koňů strkali, aby je více naštvali. Pak na uvázaného koně nasedl statečný gaučo, kůň byl odvázán a popohnán - gaučo se na vzpínajícím a pádícím koni musel udržet 10 sekund, než ho dva kamarádi na koních "snesli". No, někteří koně byli celkem laxní, asi to chtěli mít brzy za sebou, ale jiní ukázali svůj temperament a gaučo se na nich neudržel ani vteřinku. Protože účastníků, kteří chtěli na koni vyzkoušet svou zručnost bylo celkem 90, začala to být po chvíli nuda. Udělali jsme si tedy pauzu, abychom přišli čerství na večerní program, který měl začít v 21:00 a kde měla být volena královna krásy.
Večer jsme přišli ve 22:30 a pořád se nic nedělo. Totálně zmrzlí jsme si dali jediný dostupný alkohol - Fernet s kolou. Fernet je to odporný, italského původu, proti kterému je náš Fernet slaďoučký jako med, ale aspoň trochu nás zahřál. Okolo jedenácté se publiku představily loňské královny krásy z celého širokého okolí. Na pódiu se ukázalo asi 8 slečen, na tu zimu podezřele lehce oděných a jedna důchodkyně, královna krásy z místního domova důchodců. Potom se na pódium dostavily letošní kandidátky na královnu krásy - bylo jich celkem 12 (nechápu, kde se v takové díře vzalo 12 slečen ve věku od 16-ti do 20-ti let). Každopádně pohled to byl vskutku zajímavý. Někdo slečnám vybral kratičké bílé šatičky, které (bohužel) více ukazovaly než zakrývaly. Slečny byly zmrzlé na kost a některé se po pódiu procházely jako po maštali - obzvlášť Jurova prdelatá kandidátka číslo 4. Jak volba dopadla jsme už nezjistili, totálně vymrzlí jsme popojeli za město a přespali v našem pojízdném domečku.
Slavnostní průvod gaučů.
Gaučo
Gaučo s dcerou
A jedém!
Správný gaučo má za řemenem kudlu a na zádech obrázek Gaučíta Gila.
Některým gaučům se vede dobře.
Nejprve je potřeba připravit koně....
...následně jezdce...
... a jedééém!
Statečný jezdec se stále drží. Záchranný tým je mu již v patách.
Vyzvednutí úspěšného krotitele ze sedla jedním ze záchranného týmu.
Vítěz a poražený.
Publikum napětím ani nedýchá....
...ale všichni se nejvíc těší na pečené ovce.
Živá hudba a komentátor podali toho dne také slušný výkon.
Po odpolední odlehčené zábavě nastává opravdové drama - volba královny krásy vesnice Gobernador Costa.
Přehlídka královen krásy z okolních obcí. Jako poslední v řadě stojí nejkrásnější důchodkyně z okolí.
Na závěr dramatické video pro milovníky adrenalinu a koňského salámu:
Týýjo, to závěrečné salto...to je o plotýnky :-) no nechtěl bych být v jeho kůži...
OdpovědětVymazat