Čundr de América: Peninsula Valdés

čtvrtek 9.2.2012 - pátek 10.2.2012

V rámci naší zrychlené cesty na jih (abychom stihli ještě rozumné počasí) jsme se zastavili na poloostrově Valdés ležícím na východním pobřeží Argentiny na 42. rovnoběžce. Poloostrov je proslulý svou bohatou faunou - od června do prosince připlouvají k břehům poloostrova velryby a kosatky lovící malé lachtany hřívnaté (lvouny). Taky tu sídlí kolonie rypoušů sloních a tučňáků magellanských. Na pevnině, která je extra nehostinná, se prohánějí lamy guanako, nandu, pásovci a spousta ovcí, u kterých jsme nemohli uvěřit, že jsou na té suché tvrdé trávě a ostnatých keřích vůbec schopny přežít.

Na poloostrov jsme vyrazili ve čtvrtek ráno a po zaplacení vstupného (70 argentinských pesos na jednoho - na Kč nutno násobit 4,5x) jsme po prašných cestách dorazili až na sever poloostrova do Punta Norte, kde žije velká kolonie lachtanů hřívnatých. Ze vzdálenosti asi 50 metrů jsme z vyhlídky pozorovali, jak se malá lachtaňátka honí po pláži, lachtanice na ně dohlížejí a lachtani se válí, maximálně občas zařvou, když se k jejich stádečku blíží jiný samec. Samci jsou to ale impozantní, mohou mít 2 až 3 metry a okolo 300 kg. Dospělí lachtani i lachtanice mají oranžovo-hnědou srst a samci ještě hřívu z delších chlupů, která dala celém druhu jméno. Kolonie vydává srandovní zvuky - něco jako mečení kozy.

Po cestě do další části poloostrova jsme se uprostřed cesty zastavili a udělali si soukromou (mírně nelegální) procházku na pláž. Oblázková pláž byla mnohem lepší než ty, co jsou běžně přístupné. Bylo tam spousta mušlí, ze kterých jsem si udělala sbírku, vyplavené korály a krabí schránky. Po pár desítkách metrů jsme dorazili i k menší kolonii lvounů, kde však byli jen samci - pravděpodobně ti, co letos nemají svůj harém, o který každoročně bojují. Lvouni se nechali vyfotit asi z 10 metrů, pak začali "utíkat" zpátky do moře, tak jsme je nechali být. Je to mimochodem docela sranda, když se 300 kilogramová potvora bez nohou a rukou valí do moře;)

Na další zastávce jsme nebyli úspěšní, rypouši jsou prý zrovna na moři a krmí se, tak jsme našli místo na spaní a ráno vyrazili znovu. Kromě šíleného větru, který s sebou nesl kvanta prachu jsme ale zase nic neviděli, natož rypouše - prý jsou na dalším stanovišti, tak jsme se tam rozjeli. No, rypouše jsme sice z vysoké vyhlídky na pláži viděli, ale byli tam jen samice a mláďata, kteří spali jak zařezaní. Samce rypouše sloního, který může vážit až 5 tun, jsme neviděli. Alespoň jsme si spravili náladu u kolonie tučňáků magellanských, kteří si kousek od cesty vyhloubili svoje nory a pak se chodili vyhřívat na sluníčko.

Přes silný vítr jsme si další část výletu okořenili další mírné nelegální procházkou k Salině Grande čili jakési solné pánvi uprostřed ostrova, která je položena 48 m pod hladinou moře. Dříve se na poloostrově sůl těžila a ve velkém vyvážela do celé Argentiny, ale dnes je celá oblast chráněna. Cestou k Salině, což je bílá místy zarůžovělá plocha (asi příměs železa či co), jsme překonali asi 3 ploty, ale zato viděli spoustu zkamenělých mušlí, kterými je poloostrov posetý a jednu zkamenělinu hlavonožce (asi), kterou jsem nezapomněla přidat do své sbírky. Kdyby vás zajímalo, co je pod vrstvou soli, tak vás můžu ujistit, že šedé bahno, o čemž jsem se přesvědčila na vlasní botu.

Během cesty kolem celého poloostrova jsme taky potkali několik lam guanako, viděli pelášit rodinky nandu, zahlédli pouštní lišky, zajíce a jednoho pásovce, který žebral jídlo na parkovišti. Poloostrov Valdés je plný zajímavostí z říše zvířat, i když na první pohled vypadá totálně nehostinně, dokonce jsme viděli i písečné duny, jak někde na Sahaře (!) - škoda těch velryb, kosatek a rypouše sloního - příště holt musíme přijet v září!