Čundr de América: Sao Paulo

Úterý - Středa (3.1. - 4.1. 2012)

V úterý ráno jsme vstali brzo a vydali se směr největší město Brazílie i celé Jižní Ameriky - Sao Paulo. Nekteré zdroje uvádějí, že má 19 miliónů jiné až 25 miliónů obyvatel. Dopoledne jsme dorazili na saopaulský okruh a nějakou náhodou celkem snadno zaparkovali na placeném parkovišti u železniční a metro stanice Luz, která je pěšky od centra cca 20 minut. Pak jsme se vydali hledat hotel - požadavky byly jasné - levný, čistý, blízko centra, s internetem. Po chvíli se ukázalo, že naše nároky by mohly být splněny - až na to "levný". Když jsme obešli asi desátý hotel, našli jsme náhodou hotel Rio Branco na Avedina Rio Branco, který měl wi-fi dole v kavárně a stál jen 55 R$ pro oba, což bylo ve srovnání s 90 R$ v jiných hotelech překvapivě nízké. Pořád jsme se obávali, co nás v hotelu potká, ale náš strach se ukázal jako zbytečný, kromě fungující wi-fi nás ráno čekala bohatá snídaně. Kromě pečiva se sýrem a šunkou ještě výborná čokoládová buchta, 2 druhy melounů a papája - no, strávili jsme na snídaní asi hodinu;).

Po mírném oddechu na pokoji jsme v úterý jako správní turisti vyrazili na pěší prohlídku centra Sao Paula podle průvodce Lonely Planet, který nás měl zavést na nejzajímavější místa. No, upřímně řečeno, v centru Sao Paula nic moc zajímavého není. Je tu spousta mrakodrapů mezi nimiž se krčí starší koloniální stavby a kostely. Občas nějaká ta socha a vcelku obstojná budova městského divadla. Za zmínku stojí starý kovový most Viaduto do Chá, který se nám společně s bazilikou Sao Bento a kostelem Nuestra Seňora do Rosário dos Homens líbil ze všeho asi nejvíc.
Ačkoliv je Sao Paulo nejlidnatějším jihoamerickým městem a je pokládáno za motor brazilské ekonomiky, tak nám jeho centrum (až na dopravu na silnicích) nepřišlo nijak zvlášť hektické a byl tu menší mumraj lidí než v centru Ria. Turistů je tady výrazně méně což dokládá fakt, že jsme nenašli ani jednu prodejnu suvenýrů, takže Sao Paulo je první město, ze kterého nemáme náš obligátní magnetek.

Odpoledne, kdy už trochu polevilo vedro, jsme se jeli metrem podívat na Memorial da America Latina, kde mají být různé výstavy a expozice o celé Jižní Americe - no, abych to zkrátila, měli zavřeno, takže vám nemůžme říct, co tam mají. Saopaulským metrem se cestuje příjemně, má 12 linek a orientace v něm je snadná. Některé linky jsou dokonce klimatizované.

Druhý den (po již zmíněné snídani) jsme se vydali do Instituto de Butantan. Tenhle institut se už od roku 1901 zabývá chovem hadů a dalších potvor a vyrábí antiséra proti jejich uštknutí. Celý institut je umístěn ve velkém parku, je tam spousta laboratoří, nemocnice a 3 muzea přístupná veřejnosti - biologické, kde jsme si prohlédli jedovaté i nejedovaté hady žijící v Brazílii i jinde, štíry, pavouky, jednu žábu a pár rybiček; historické, kde bylo pár starých přístrojů a mikrobiologické, kde jsou modely virů a vykládání o mikroorganismech, které způsobují různé nemoci. Institut se totiž nově zabývá i vývojem a výrobou očkovacích látek. Tenhle institut bylo asi to nejlepší, co jsme v celém Sao Paulu navštívili. Odpoledne jsme se přesunuli k Memorial do Imigrante, kde jsme se chtěli konečně dozvědět, proč a kdy sem všichni ti Evropani emigrovali, ale měli zavřeno - budova v rekonstrukci...

Místo kultury jsme se tedy sbalili, došli pro auto, jehož parkování stálo víc než náš hotel a vyjeli ze Sao Paula. No, nebylo to vůbec jednoduché. Vyzkoušeli jsme si jízdu v protisměru, nájezd na dálnici na třetí pokus, kličkování mezi dvanácti pruhy dálnice a podobně. Myslím, že Jurovi přibylo i pár šedivých vlasů. Už chápu, proč tu místní boháči a politici lítají vrtulníky.