Pařáty


Takhle Jura překřtil městečko Paraty, kde jsme strávili několik dní, včetně Silvestra. Paraty je pěkné pobřežní městečko asi 100 km jižně od Ria. Dříve to byl významný přístav, přes který putovali horníci do vnitrozemí a vytěžené zlato zpátky do Evropy. Dnes je to lokalita, kam se sjíždějí Brazilci i cizí turisté trávit prázdniny. Prázdniny, které jsou bohužel právě teď... I v našem průvodci píšou, že se ceny ubytování a dalších služeb o prázdninách zdvoj- až ztrojnásobují. To se nám potvrdilo hned v kempu, kam jsme se rozhodli aspoň na jednu noc ubytovat (30 R$ za osobu... na Kč násobte deseti až jedenácti...). Přestože Brazílie je obecně dost drahá, ceny za jídlo se tady šplhaly do závratných výšin, takže jsme zůstali u vlastní výroby a nákupech v supermercadu.

Centrum Paraty je moc pěkné, bílé domečky u různobarevnými dveřmi a okenicemi jak někde na vsi před 100 lety. Na cestách mají velké kameny, přes které se prakticky nedá chodit a říkají tomu "nožky sirotků". Všude spoustu obchůdků se suvenýry, restaurací a galerií. Hned u města jedna pláž a o pár stovek metrů druhá. V celém okolí spousta dalších pláží, kam se jezdí lodí nebo vodopádů, kam vás cestovka za ráda zaveze. Nebýt drahoty a deštivého počasí - ideální dovolená. Pobyt v Paraty nám totiž dost znepříjemnilo počasí. Prakticky každý den odpoledne či večer prčelo. A když říkám pršelo, nemyslím jen tak nějaké mrholení, ale pravý tropický lijavec. Občas pršelo hodinu, občas třeba osm hodin. Vypadalo to ale, že místním ani dovolenkářům to nijak zvlášť nevadilo, asi jsou na takové léto zvyklí.


Když už jsme chtěli z Paraty odjet, stala se nám zajímavá věc, vedle nás na parkovišti u obchodu zaparkovalo Mitsubishi L300 v červené barvě se švýcarskou značkou! Tedy dvojče našeho vozidla v zemi, kde jsme dosud žádné L300 4x4 nepotkali. Jura náležítě okoukl zvednutý podvozek a větší průměr kol. Protože se nikdo neobjevil, nechali jsme kamarádům - cestovatelům vzkaz a vyrazili na jih otestovat další pláže, protože opalovat jsme se tady ještě nestihli. Druhý den jsme narazili na pláž v chráněné krajinné oblasti a přestože bylo zataženo, šli jsme ji otestovat. Kromě toho, že foukalo a byla celkem zima, byla pláž moc fajn. Byla dlouhá asi 2 kilometry, byl tam tvrdší písek, po kterém se dalo dobře chodit, kolem spoustu tropické fauny, voda byla čistá a teplá a vlny tak akorát, aby naše první seznámení se západní stranou Atlantiku proběhlo zábavně, ale bez větších zranění. A přestože bylo zataženo (a my se namazali!) stihli jsme se i trochu opálit. 

Hurá, voda!
Atlantický deštný prales.

Mitsubishi L300 družba.

Odpoledne jsme měli sraz s kamarády - cestovateli zpátky v Paraty. Samozřejmě jsme si mysleli, že to budou Švýcaři, pravděpodobně stejně staří nebo mladší než my. Byli to ale 2 Němci, minimálně 40-ti letí. Holka, která je sice Němka, ale žije v Austrálii a momentálně už rok cestuje po Jižní Americe a její přítel (tak trochu příživník), který žije pro změnu ve Španělsku a přijel ji na pár měsíců navštívit. Zjistili jsme, že auto koupila v Peru od Švýcarských cestovatelů a pak přejela přes Bolívii a jižní  Brazílii až k pobřeží. Probrali jsme tedy, co nás napadlo a domluvili jsme se na zítřejší (Silvestrovské) grilovačce (Ó ano, Jiřík koupil gril!!!).

Česko-německá konzumace brazilského hovězí.
Grilovačka na pláži.
Silvestra jsme tedy strávili na pláži, podnikli dobrodružnou cestu po místním zálivu ve fialové šlapací labuti a odpoledne grilovali hovězí steky, které jsme večer před tím naložili. Byly výborné. Maso je tady celkem levné (na rozdíl od jiných věcí), takže Jiříkův nákup grilu se nám určitě vyplatí;) Během grilovačky se k nám přidal místní voříšek a nakonec taky 2 koně, co se tak nějak celý den pásli podél pláže. Ani jednoho zvířete jsme se pak nemohli zbavit a vyhnal je (i nás) až déšť, který samozřejmě začal asi v pět odpoledne. Většina Silvestrovského večera propršela, ale kolem jedenácté naštěstí přestalo a my se šli podívat, jak se v Brazílii slaví. Slavilo se samozřejmě na pláži, hrála hudba, byla tam spousta lidí, velká většina v bílých šatech (konečně jsem pochopila, proč většina obchodů v centru prodávala jen bílé oblečení) a holky často v botech na podpadcích. Tu oblibu bílé barvy jsme nepochopili, musíme se na to ještě zeptat. O půlnoci se stříkalo šampaňským, objímalo přálo hodně štěstí jako u nás, nechyběl ani ohňostroj. Někteří vlezli do vody a spousta lidí hodilo do moře bílé kytky - taky nevíme proč. Na pláži se slavilo dál, ale my jsme se přesunuli na naše oblíbené parkoviště u pláže a šli spát, abychom mohli brzy ráno vyrazit směr Ubatuba.   
Sotva skončily vánoce...
...je tu nový rok.

Zde pohleďte na přelomové video z přelomového okamžiku:



1 komentář:

  1. Dle videjka ze Silvestra si lze všimnou, že po půlnoci je to tam samý Čech... páč "Kdo neskáče není Čech!" :-)

    OdpovědětSmazat