Semuc Champey

středa 31. 10. - čtvrtek 1. 11. 2012

V Guatemale, asi 2 hodiny jízdy po špatné nezpevněné cestě od města Cobán, leží jedna z nejzajímavějších přírodních atrakcí země s indiánským jménem Semuc Champey (vstup 50 quetzalů/os, t.j. 125 Kč). V Semuc Champey se potkaly hned dva přírodní úkazy. Řeka tady protéká asi 300 metrů dlouhým vápencovým tunelem, taková středoamerická verze moravské Punkvy. Voda vtéká do podzemí v zúženém místě a tvoří velmi dramatické peřeje, vytéká pak mohutným vodopádem.

Druhý přírodní úkaz se vytvořil na tomto 300 metrů dlouhém tunelu. Druhá říčka stékající z hor tady vytvořila soustavu několika desítek krasových bazénků s křišťálově čistou vodou,  která podle hloubky mění barvu od světle zelené až po tmavě modrou. Bazénky jsou propojeny malými vodopádky, jsou plné vápencových jeskyněk a ostrůvků. Relativně studená voda přitékající z hor se v bazénkách ohřeje, takže ty se pak stávají cílem mnoha turistů, kteří si užívají koupání v čisťounké a teplé vodě.

Tyto dvě přírodní zajímavosti, navíc obklopené divokou džunglí dělají ze Semuc Champey jedno z nejkrásnějších míst v celé Guatemale. Nejlepší výhled na celý tento úkaz je z vyvýšené vyhlídky, na kterou se vyšplháte vyšlapanou stezkou a po nesmírně kluzkých dřevěných schůdcích. Výhled ale stojí za to, jedině zvrchu člověk totiž ocení monumentálnost celé scenérie.

Na druhém břehu řeky, než leží vstup do Semuc Champey, se nachází se nachází soukromé jeskyně Grutas K'anba (60 Q/os, 150 Kč). Na první ranní prohlídku jsme šli jen my dva a průvodce. Už dopředu jsme byli upozorněni, že si máme vzít jen plavky. Vyfasovali jsme svíčky, které sice vnitřek jeskyně romanticky osvětlovaly, ale světlo bylo tak mizerné, že jsme je brzy zahodili a svítili si už jen čelovkami. Vnitřkem jeskyně protéká jedna z mnoha říček stékajících z džunglí porostlých kopců, takže jsme se brodili, někdy po kontíky, někdy po kolena, několikrát jsme plavali, s čímž měl Jura plavající s foťákem vysoko zdviženým nad hlavu docela problémy, a obdivovali krasové útvary všude kolem nás. Jeskyně nemá moc krápníků, na které jsme zvyklí z Moravského krasu, ale různě barevné útvary vymleté prudkou říčkou taky stojí za fotku.

Asi hodinovou prohlídku jsme zakončili populární jízdou po řece usazení pohodlně ve staré duši z pneumatiky. Na sluníčku jsme se konečně ohřáli, protože Jura, díky naprostému nedostatku podkožního tuku, v jeskyni málem zmrznul.

Pohled z vyhlídky na jezírka Semuc Champey.

Malé vodopády mezi jezírky se dají využít jako klouzačky.

Řeka se tady zanořuje pod úroveň jezírek.

Osvěžující plavba v jednom z jezírek.

V jeskyni Grutas K'anba. Nás průvodce je vybaven originální čelovkou.

Tady ještě dosáhneme na dno...

...tady už musíme plavat.

Cesta vede po žebříku vedle podzemního vodopádu. Kvalita fotografie odpovídá úrovni třesu mých rukou.

Na této řece...

...jsme se projeli na nafouknutých duších.

Za doutníky do Santa Rosa de Copán

pondělí 12. 11. 2012

Z hoduraského Copán Ruinas jsme už v neděli vyrazili do 120 km vzdáleného města Santa Rosa de Copán, podle průvodce nádherně zachovalého koloniálního městečka a centra tabákového průmyslu v jednom. Kromě toho, že cesta po totálně rozbité silnici trvala 4 hodiny, bylo město hrozná díra. U vstupu do hospody třeba kontrolovali, jestli nemáme zbraně - to člověku moc pocitu bezpečí nepřidá!

V pondělí jsme se šli zeptat na informace, jak bychom se tedy mohli dostat do nějaké té tabákové fabriky. Dali nám brožurku a my po náležitém studiu zjistili, že v Santa Rosa je pouze jediná továrna a ta provádí návštěvníky kdykoliv mezi 10 a 14 hodinou. Než jsme se zorientovali a dorazili na vrátnici továrny, bylo skoro 11. Tam nám bylo sděleno, že prohlídky jsou pouze v 10 a ve 14, ne mezi tím! Ale že jsme to my, tak nás teda vezmou... Zaplatili jsme 40 Lempir/os (40 Kč), vyfasovali cedulky a roušky.

Za chvíli si nás vyzvedla paní, se kterou jsme měli tu čest proběhnout továrnu rychlostí blesku. Jurovi zakázala fotit (fotky dole tedy oficiálně neexistují) a valila na nás proces úpravy tabákových listů tak rychlou španělštinou, že z toho vím pouze to, že se listy fermentují, suší, třídí, znovu suší, někdy vaří... a že strašně smrdí a všude se hrozně práší. Ještě že jsme měli ty roušky!

V továrně pracuje 700 zaměstnanců a nejlepší džob mají zkušení matadoři, co vypadají jako elegáni ze starých filmů. Ti se každé ráno sejdou v příjemné kanceláři, vykouří si svou dávku doutníků a na papír zapíšou své dojmy. Někdy se tomu říká senzorická analýza. Na závěr jsme dostali plné hrstě doutníků (v jejich denní produkci je to kapka v moři) a stejnou rychlostí, jako proběhla celá prohlídka, jsme byli vypakováni ven.

Jedna z budov navštívené doutníkové fabriky.

Sklad sušených tabákových listů.

Toto není žádný rodinný podnik - tady se maká masově.

Pohled do tabákové kuchyně.

Kouření škodí zdraví, proto při kouření používejte ochranné pomůcky!

Pralesní termální rochnění

úterý 13.11.2012

Zmoženi množstvím archeologických artefaktů, které jsme zhlédli v Copánu, rozhodli jsme se dopřát našim tělům trochu lázeńské péče. Tuto radost si ovšem dopřála jen mužská část výpravy (Jura s taťkou).

V kopcích severně od Copánu se nachází termální lázně a již jejich název Luna Jaguar Spa Resort dáva tušit, že tu gringo nalezně vše co potřebuje. Vybaveni našim expedičním vozidlem jsme bahnitých dvacet kilometrů z Copánu ujeli za něco málo přes hodinu. U vstupu jsme zaplatili vstupné, za které by vám byl obyčejný obyvatel Hondurasu ochoten sám vykopat bazén olympijských rozměrů. V ceně byli i služby jednoho zřízence, který nás provedl prvních sto metrů přes lanový most napříč tyrkysovou říčkou a přitom nás v rychlosti uvedl do obrazu, jako že jsme v lese a že voda je teplá. Budiž mu ke cti, že měl pravdu. Místo se opravdu nachází v poměrně hustém lese a voda je tu opravdu horká. Vyvěrá z několika pramenů, z nichž jeden tvoří poměrně mohutný vodopád s vodou horkou dost na to, aby se z člověka stal vývar. Voda je pak svedena do systému umně zhotovených jezírek a čím je dále od pramene, tím je chladnější. Návštěvník se pak volbou správného bazénku může napařit na sobě přijatelnou teplotu. Nechybí tu ani pár umělých vodopádků, posezení a soch v mayském stylu. Nutno uznat, že přírodní prostředí má své kouzlo, navíc jsme měli štěstí, že kromě nás tu zrovna bylo jen pár dalších návštěvníků. Po zhruba tříhodinovém rochnění v různých bazéncích nás vyhnala padající tma a déšť. 

Při průchodu tímto tunelem mumlal zřízenec něco o bráně do jiného světa. Vzhledem k ceně vstupného to platí spíš pro místní.

Hustý vůkolní les.

Po čertech horký vodopád.

Sprchový kout.

Termální idyla v lůně tropického lesa.

Ptačí rezervace Macaw Mountain

pondělí 29. 10. a sobota 10. 11. 2012

Na severu Hondurasu, nedaleko městečka Copán Ruinas a stejnojmenného mayského města, se nachází soukromá rezervace na ochranu exotických ptáků Macaw Mountain (vstupné 200 Lempir, t.j. 200 Kč).  Rezervace je financována pouze ze vstupného a z darů svých mecenášů, přesto je velmi pěkně upravená, ptáci mají relativně velké voliéry a celé okolí je upravené do co nejpřirozenějšího prostředí.

Kromě nejtypičtějších zástupců místního ptactva, velkých červených Ar macao, anglicky Scarlet Macaw, jsou v rezervaci chováni i menší zelení papoušci různých druhů, sovy a krásně vybarvení tukani. Rezervace si své opeřené svěřence nekupuje, dostává buď od majitelů, kteří se o své domácí mazlíčky již nemohou nebo nechtějí starat, nebo od lidí, kteří najdou zraněné zvíře v přírodě. Ptáci jsou občas ve špatném stavu, mají vytrhaná pera a neumí létat. Rezervace o ně pečuje a pokud je to možné, postará se o jejich návrat do volné přírody.

Mimochodedm, věděli jste, že u dospělých jedinců Ar macao nelze bez analýzy DNA rozeznat jejich věk ani pohlaví?

Ara macao.

Ara ararauna.

Ara zelený.

Nejen papoušci ale i dravci jsou tu k vidění.

Život v kleci není žádný med. Zvlášť, když si nemůžete ani svobodně zavolat.

Tukan si zrovna dopřává koupel.

Tento opeřenec není "klientem" záchranné stanice, ale svobodně se v jejím okolí proletuje.

Datlovitý pták zachycený ve volné přírodě.

V okolním porostu rejdí drzé veverky.

Věrka se se svými novými ptačími kamarády snaží nenápadně projít přes bránu rezervace.