Čundr de América: Výlet do pampy v Parque National Madidi

pondělí 9. - čtvrtek 12. 7. 2012

Z městečka Rurrenabaque ležícím v bolívijské amazonské nížině jsme se vydali nejen do džungle, ale i za zvířaty do pamp. Tentkrát jsme se nevypravili v tradičním dvoučlenném složení, ale přidali se k nám hned dva Češi. Láďa, chovatel pavouků a Jarek, specializující se na hady. Kromě svých oblíbených živočichů ale oba kluci znali neuvěřitelné množství dalších zvířat a rostlin, takže často překonali i místního průvodce.

Češka Tereza, která v Rurre spoluvlastní turistickou agenturu (www.mogli-jungle.com), nám domluvila netradiční soukromější výlet. Nakoupili jsme si jídlo, že si budeme vařit sami, přestože na normální výlety jezdí s výpravami kuchařka, a autem dojeli do 100 km vzdálené Santa Rosy. Tam jsme se potkali s naším průvodcem Rambem, zaplatili loď, benzín, ubytování v kempu (jinde to ani nejde) a služby průvodce a řidiče v jedné osobě. Odpoledně jsme naložili všechno do lodi a vydali se po řece Yacuma na dvouhodinovou plavbu směrem k tábořišti.

Už po cestě jsme z lodi zahlédli spoustu zvířat, růžové říční delfíny, několik kajmanů, volavek a dalších ptáků jako například vzácné hoatziny chocholaté, kteří si tu hověli ve svých hnízdech nad hladinou. Před setměním jsme dojeli k tábořiště a žasli - vybavená kuchyně, jídelna, sprchy s teplou vodou, záchody a několik ložnic s okny pokrytými moskytiérou. Dostali jsme čisté povlečení a deky - pralesní luxus jak vyšitý! Před západem slunce nád Rambo odvezl do jiného tábora, kde se výletníci shomažďovali na večerní fotbálek, studené pivo a pozorování západu slunce. Komáři tam ale žrali tak strašně, že jsme hned po západu slunce vyrazili zpátky "k domovu". Společnými silami jsme uvařili večeři a domluvili se na brzké zítřejší vstávání, abychom stihli východ slunce nad pampou. Večer jsme přímo v kempu ještě obdivovali obrovské žáby, které chodily na hmyz poletující okolo světel. Prý ropuchy obrovské, říkal Láďa a mírníl naše nadšení, protože ty, které jsme viděli (tak 15 cm dlouhé), jsou prý ještě malé...

Ráno jsme vyrazili před šestou a pronásledováni rojem komárů dojeli k místu, kde jsme mohli pozorovat východ slunce. Protože jsme Ramba poprosili, ať vezme víc benzínu, jeli jsme teď dál po řece, kam už běžní turisti nejezdí. Viděli jsme neuvěřitelné množství ptáků, volavky, velké kvakoše, kormorány, dravce a modrožluté papoušky. Pak taky opice, černé a rezavé vřešťany, kteří se schovávali vysoko v korunách stromů a malé drzé žluté malpy, které se předváděly nedaleko naší loďky. Protože Jarek nehodlal opustit pampu, aniž by spatřil anakondu, zajeli jsme s loďkou do zátoky a vystoupili na břeh, kde ale bylo tak po kolena vody. Po asi 15 minutách obtížné chůze jsme hledání vzdali a jeli jsme na jiné místo. Cestou zpátky jsme se museli prodírat hustým porostem fialově kvetoucích vodních hyacintů, které prý často zablokují i toky velkých řek. Druhý pokus o hledání anakondy opět nebyl úspěšný. V bažině jsme se procházeli asi hodinu a komáři nás žrali jako šílení. Jedině já jsem zahlédla hlavu jakéhosi světle hnědého hada a přestože jsem okamžitě přivolala zkušené chytače, hada už nedostihli. Prý to byl asi hroznýš a podle velikosti hlavy docela velká potvora. Každopádně rozumnější trojice výpravy - tedy já, Jura a Láďa se rozhodla nenechat se dále žrát krvelačnými komáry a jít raději vařit oběd. Kluci udělali ohýnek a v kotlíků jsme uvařili rýži s kukuřicí a mistním lančmítem. Jarek s Rambem strávili v bažině další hodinu a usilovně hledali. Vrátili se s nepořízenou, ale mohli jsme je potěšit hotovým jídlem a kousky opečené Vysočiny, kterou Láďa nečekaně vybalil z batohu. Po obědě šli kluci chytat piraně. Láďa ještě během oběda chytil malého sumečka, takže o večeři mělo být postaráno.

Po výborné večeři sestávající se z malých piraní, které Láďa obratně vykuchal a Jura ugriloval, brambor a salátu se biologicky znalá polovina výpravy (tedy oba naši noví kamarádi) vydala na soukromou výpravu za kajmany. Vrátili se prý až po půlnoci, kdy jsme už s Jurou spali jako zabití. Další den jsme vyrazili později, protože kluci byli z noční výpravy unavení. Alespoň jsme ale ráno mohli fotit tukany, kteří se usadili na stromech přímo v táboře. Protože Rambo nemohl dopustit, aby Jarek odjel bez své anakondy, jeli zase "na odchyt". Naše trojice zůstala v improvizovaném táboře, rozdělali jsme oheň, aby se komáři aspoň trochu uklidnili, kluci zkoušeli lovit piraně, bohužel bez včerejších úspěchů a pak jsme vařili oběd. Měli jsme ale štěstí, našeho tábořiště si všimly zvědavé opice, malé žluté malpy a nechaly se nalákat na banán nebo kousek melounu, takže přišly na pár metrů od nás. Kluci se z lovu na anakondu opět vrátili s nepořízenou, nějaké hady sice zahlédli, ale chytit se jim je nepodařilo. Po obědě jsme vyjeli dál po řece a opět obdivovali spoustu zvířat, která se k řece stahují. Kajmany, želvy, volavky a kormorány jsme už ani nevnímali. Rambo nám chtěl ale ukázal lenochoda a nakonec ho opravdu našel. Visel si na nevysoké větvi a spokojeně si nás prohlížel, aniž by se bál cvakajících spouští foťáků. Cestou zpátky do tábora jsme se zastavili v zátoce, kde žijí růžoví říční delfíni. Chvilku jsme s nimi plavali a delfíni vesele odfrkovali okolo nás. Pak jsme pluli zpátky do tábora, abychom se stihli sbalit a do setmění dojet do Santy Rosy. Po pár minutách ale Rambo zařval "Anakonda in the water!" Opravdu, vpravo od lodi plula anakonda. Jarek, který seděl hned vepředu po ní okamžitě skočil a vrhl se do vody. Anakonda o nás už ale věděla a tak rychle změnila směr, takže ji Jarek nechytil. Ke všemu ztratil ve vodě brýle, takže pak stejně pořádně neviděl, kam odplula. Později zjistil, že utopil i hodinky, takže ho takhle jedna plovoucí anakonda přišla dost draho.

Ze Santy Rosy jsme se nevydali hned po prašné cestě zpátky do Rurre, ale vyjeli jsme za městečko a u jedné mělké laguny přespali. Kluci byli nadšení. Hned, jak jsme zastavili, vyrazili do okolí laguny hledat různé živočichy jak kraby, rybky, hmyz a samozřejmě hady, ignoruje štípání komárů. My s Jurou zatím vybalili stan a karimatky, aby kluci měli kde spát a pak se rychle uklidili do auta, aby nás dotěrný hmyz nesdostal. Už tak jsme byli poštípaní až dost! Ráno jsme vyjeli pozdě po ranním biologickém pozorování u laguny, kluci plánovali, že po cestě zpátky budeme občas zastavovat a hledat nějaké ty živočichy. Plán ale vzal rychle za své, protože kluci se vzadu v autě natáhli a neskutečných pozicích většinu času prospali.