Plovoucí ostrovy na jezeře Titicaca

 
neděle 22. 7. 2012

Jedinečné ostrovy kmene Uruů vyrobené z rákosu totora leží cca 5 km od přístavu Puno na jihozápadním břehu jezera Titicaca v Peru. Tento indiánský kmen kdysi na jezero uprchl před výboji kmene Colla a také před Inky. Nejprve si stavěli jen loďky, na kterých žila celá rodina, později začali z všudypřítomného rákosu stavět celé ostrovy.

My jsme měli v plánu vyplout na ostrovy z punenského přístavu brzy, a tak jsme si už před osmou hodinou zakoupili lístky na loď (10 solů/os, t.j. 80 Kč) i vstupné na ostrovy (5 solů/os, t.j. 40 Kč). Jelikož jsme ale nebyli součástí žádné větší skupiny, museli jsme počkat až do devíti než se loď zaplnila dalšími "gringy", jak tu říkají všem bělochům. Za necelou půl hodinu jsme pak dorazili na ostrov a k našemu překvapení si vyslechli přednášku o tom, jak se ostrov staví. Hliněné bloky ze dna jezera se upraví na určitou velikost, pečlivě sváží k sobě a pak se přes ně jednoduše cik-cak pokládají tlusté snopy rákosu. Ostrůvek se pak upevní lany ke kamenům na dně jezera, které tu je hluboké 3 - 8 metrů. Stavba takového ostrova trvá 10 - 12 měsíců. Dnes žije na celkem 70-ti ostrůvcích 3000 obyvatel, kteří se živí lovem ryb a výrobou i prodejem suvenýrů.

Ostrov, který jsme navštívili my, obývalo 5 rodin, takže tu bylo 5 domečků a 5 stánků se suvenýry. Vše je tu vyrobeno z totory, kterou místní používají snad na všechno. Nás, kromě specifického houpavého povchu ostrova a vůně jakoby uschlé slámy, nejvíc zaujaly ostrovní slepice. Malí černí ptáci s dlouhýma nohama a s dlouhým úzkým zobákem. Obyvatelé se mezi sebou baví aymarsky a ženy nosí úžasné tradiční oblečení. Barevné široké sukně pod kolena z ovčí vlny a vyšívané  vesty. Typické dva copy mají dole svázané tak obrovskými bambulemi, že se divím, že jim hlava nepadá dozadu.

Část naší skupiny pak vyjela na hlavní ostrov ve velkém dvoupatrovém člunu z totory za 8 solů (64 Kč). My jsme ale nechtěli, tak nás naložili zpátky na velkou loď a dovezli nás tam také. Na hlavním ostrově byla kromě obchůdků se suvenýry i restaurace a záchody. Jeden mini-ostrůvek sloužil jako kurník, což je velmi praktické, protože slepice odtud jistě nikam neutečou.

Někdy po jedenácté hodině jsme vypluli zpátky do města a po příjezdu si na nedaleké punské tržnici objednali pořádnou porci výborného jezerního pstruha.

Jezero Titicaca. V pozadí se zvedá masiv Cordillery Real.

Pod peruánkou vlajkou plujeme směr ostrovy Los Uros.

Totorou zarostlé pobřeží jezera.

Uvítací výbor při příjezdu k Los Uros. Chléb a sůl se nekoná. Jen kontrola vstupenek.
Jeden z plovoucích ostrůvků.


My jsme zakotvili u tohoto ostrova.

Domorodci stále žijí tradičním způsobem. Jen teď o něco víc dělají do fotovoltaiky.

Místní kur domácí. Dlouhým zobákem se náramně dobře šťourá v totoře.

Detail tradiční lodi....
....kterou se tu plaví pouze turisté.

Místní již dávno objevili kouzlo benzínového lodního motoru.


Domorodá žena vyhlíží turisty, kterým by se dalo dolarově pustit žilou.

Tradiční kuchyňské vybavení.

Na trhu v Punu jsme slupli jezerního pstruha.

2 komentáře:

  1. Zajímavé je, že i pro výrobu tradiční lodi už používají plasty- oči jsou udělané ze dna PET flašek??

    OdpovědětSmazat
  2. Ahoj Petre!
    Ty jsi neobycejne vsimavy! Jeste ze tam z PETek nedelaji cele ostrovy...

    OdpovědětSmazat