Čundr de América: Malý výšlap k masivu Condoriri

pátek 20. 7. 2012

Už ve čtvrtek odpoledne jsme se z La Pazu přesunuli do cca 30 km vzdálené vesničky Tuni u stejnojmenného jezera ve výšce cca 4400 m n.m. Nedaleko obce jsme přespali v brzy ráno vyrazili na jednodenní procházku k laguně Chiar Kkota, která leží ve výšce 4600 m n.m. Ráno bylo sice mrazivé, ale typické slunečné počasí slibovalo, že později to bude lepší.

Po cestě jsme míjeli typické horské vesničky s domky z nepálených cihel, stáda lam a alpak a různé vodní ptactvo podél řeky vytékající z horských jezer. Cesta vedla dlouho po rovině, až v posledním úseku začala poněkud stoupat. Minuli jsme tábor, kam horolezci jezdí autem, prošli kolem menšího jezera Kallan Kkota a někdy před polednem dorazili do základního tábora pro horolezce, kteří odtud vyrážejí na některý z okolních vrcholů. Ústřední vrchol masivu tvoří Condoriri Pico Norte (5540 m n.m.) zvaný taky "kondoří hlava". Obklopují ho dva menší vrcholky tvořící "kondoří křídla". Průvodce Lonely Planet sliboval i výhled na Pequeňo Alpamayo (5410 m n.m.), ale neměl pravdu, horu jsme odtud neviděli, takže se Jura jako samostatná jednotka vydal přes sedlo do dalšího údolí, jestli nebude mít lepší výhled. Ačkoliv se vyškrábal do sedla o výšce 5030 m n.m. stejně se mu Pequeňo Alpamayo spatřit nepodařilo.

Já se pomalu vracela do našeho základního tábora, vesničky Tuni, protože mi nebylo dobře. Už v noci a ráno mě pobolívala hlava z výškové nemoci, ale bolest zahnal čaj z koky. 200 výškových metrů navíc a celodenní ostré slunce mojí hlavě ale moc nepřidalo. Pomalu jsem se doploužila k autu, za chvíli dorazil Jura a sjeli jsme alespoň těch necelých 400 metrů "dolů" do El Alta (4080 m n.m.), ze kterého jsme pokračovali na hranice do Peru. I tahle změna výšky spolu s práškem proti bolesti naštěstí pomohla, a tak jsme si večer mohli spravit chuť naším posledním typickým bolivíjským jídlem - grilovaným kuřetem s rýží.