Čundr de América: srpna 2012

Petroglyfy Toro Muerto

čtvrtek 26. 7. 2012

Výlet do přístavu Matarani na pozorování pobřežní fauny jsme spojili s návštěvou archeologického naleziště Toro Muerto nacházejícího se nedaleko úrodného zeleného údolí asi 4 hodiny západně od Arequipy. Po zaplacení na Peru velmi rozumného vstupného 5 solů/os (40 Kč) jsme vyjeli na nedaleký kopec a měli celé naleziště na dvě hodiny jen pro sebe.

Na svahu kopce ležely roztroušeny stovky různě velkých kamenů v hlubokém písku. Na desítkách kamenů byly vyryty petroglyfy - zigzag linie, různá zvířata ze všech oblastí Peru (lamy, jaguáři nebo žáby) a lidské postavy často s maskami na obličeji, kteří zpodobňují tanečníky. Rytiny vznikly mezi lety 1000 - 1200 n.l.. Byly vyryty lidmi z různých oblastí, kteří tudy projížděli buď k pobřeží nebo naopak do hor, do Cusca. Petroglyfy jsou prý zobrazením modlitbeb k bohu Slunce, aby lidem zaslal životodárný déšť.

Celé naleziště není nijak chráněné, kolem nejsou ploty a nikdo toto místo nehlídá, což ale někteří návštěvníci využili k tomu, aby na kameny přidali i svoje "moderní" petroglyfy. Vandalismus se asi nezastaví před ničím...

Toro Muerto leží v poušti kousek od životadárné řeky. V pozadí zasněžené vrcholky nedalekých vůlkánů.

Petroglyfy jsou na sopečných kamenech rostroušených v poušti.

Téměř každý kámen je vyzdoben nějakou tou rytinou.

Některá vyobrazená zvířata v této lokalitě nežijí, takže kameny mohly fungovat na způsob našeho ZOO.

Věrka a několik tanečníků.

Had je tu velmi oblíbený námět.

Nechybí ani několik výjevů z dobových nočních tanečních klubů.

Zde je zpodobněna oblíbená večerníčková postava - Křemílek.

Některé kameny sloužily i k praktickým účelům. Třeba mletí mouky.

Pobřežní fauna v Peru

středa 25. 7. 2012

Z Arequipy (2335 m n.m.) jsme se vydali na jednodenní výlet na pobřeží k cca 3 hodiny vzdálenému přístavu Matarani. Po cestě jsme míjeli poušť, kde prosakuje spodní voda a Peruánci tam prý budou stavět celé nové město. Už dnes si tam lidé výhodně nakupují pozemky.

Do přístavu jsme přijeli někdy kolem poledne, a tak jsme nezaváhali a dali si k obědu stylově rybu. Pak jsme přejeli k pobřeží pozorovat vodní ptactvo. Nemile nás ale překvapila zima, co na pobřeží panovala. Vyskytuje se tu totiž nepříjemná pobřežní oblačnost, takže bylo zataženo a foukal silný ledový vítr.

Několik hodin jsme chodili kolem majáku a Jura fotil jak o život veškerá ptactvo, co se kolem vyskytovalo v opravdu hojném počtu. Racci, velcí pelikáni peruánští, kondoři, terejové a krásní rybáci Inka se stylovými vousy. Na skaliskách u pobřeží se povalovali lvouni a studené rozbouřené moře jim vůbec nevadilo.

Pobřežní skály jsou rájem ptactva. Bílé nánosy jsou guano, tedy ptačí trus.

Ty tečky na ostrůvku jsou ptáci.

Terejové guánovití - již podle jména je jasné, že pokadí na co přijdou.

Terejové guánovití.

Terej se vrhá do vln za rybí potravou.

Rybák Inka

Mládě Rybáka Inky.

Pokřikování na gringy mají Inkové v krvi.

Rybák s ulovenou rybou.

Rybáci Inka.

Letící Rybáci Inka.

Nechybí tu ani málo vzácný racek.

Racek si protahuje křídla.

Mrchožrout kondor krocanovitý není žádný krasavec.

Kondorů je tu spousta a je možné je sledovat zespodu...

...shora...

...i z boku.

Pelikán chilský není žádný drobek...

...rozpětí křídel má až dva metry.

Pelikán, ačkoliv není guánový, kadí o 106.

Kormorán guánový. Techto ptáků jsme tu moc neviděli.

Na ostrůvcích se usadila kolonie lvounů hřívnatých.

"Lachtanéééé, poléééééz!"

"Nojo, už jdu"

Lvouni si dokáží dovolenou u moře užít ve vší pohodě.

Koloniální město Arequipa

úterý 24. 7. a pátek 27. 7. 2012

Město ležící v nadmořské výšce 2335 m n.m. má dnes cca 1,5 mil. obyvatel a leží v suchém údolí mezi sopkami s působivě zasněženými vrcholky. Oblast je tektonicky nestálá, a tak Arequipu v průběhu její skoro 500-leté minulosti několikrát postihlo zemětřesení. Jinak se ale město těší příjemnému klimatu. My jsme ho navštívili během jihoamerické zimy, ale v noci teploty neklesaly pod 10°C a ve dne bylo slunečno a okolo 25°C. Ubytování v Arequipě není pro našince žádný problém. Čech Yarda Gruss tu provozuje hotýlek a kromě ubytování je ochoten poskytnout i neocenitelné informace o Peru, které jsme si rádi vyslechli (www.peru.txt.cz).

Centrum města je působivé, většina koloniálních budov v Arequipě je postavená ze světlého sopečného kamene zvaného sillar (čti sijar), takže má celé centrum jednotný ráz. Na náměstí se vzrostlými palmami stojí velká katedrála, opravená po zemětřesení v 60. letech 19. století. V rohu náměstí je jezuitský chrám La Compaňía s krásným průčelím. Celé náměstí je obklopeno arkádami. Jelikož jsme navštívili Areqipu těsně před státním svátkem oslavujícím den nezávislosti na Španělském království 28. července, bylo celé náměstí ozdobeno národními barvami - červenou a bílou.

Nedaleko náměstí jsme navštívili relativně malé, ale slavné muzeum Santuarios Andinos. Vstupné činilo 20 solů/os (160 Kč). Muzeum v několika málo místnostech vystavuje předměty nalezené v inckých hrobech, V poslední místnosti potom návštěvník spatří zlatý hřeb prohlídky - výborně zachovalé tělo mladé incké dívky pojmenované po svém objeviteli Juanita. Tato dívka pocházela z vysoce postavené incké rodiny, jak dokládá její oděv a doplňky, a byla obětována někdy kolem roku 1495 pravděpodobně při rituálu usmíření bohů, kteří podle Inků zapříčinili výbuch nedaleké sopky Sabancaya. Dívce byl náročném pochodu do více než 6000 m n.m. podán silný alkoholický nápoj z kukuřice - chicha (čti čiča), spolu s dalšími drogami a poté byla usmrcena ránou do hlavy. Její hrob nalezli archeologové na konci 20. století po dalším výbuchu sopky, který jej odkryl.

Nejlepším zážitkem V Arequipě byla ale návštěva konventu Santa Catalina za nehorázné vstupné 35 solů/os (280 Kč). Klášter byl založen v roce 1579, necelých 40 let po založení města a až do roku 1970 byl zcela uzavřen veřejnosti. Žily tu řádové sestry z bohatých rodin, které nikdy z komplexu nevycházely. V konventu žilo většinou přibližně 200 jeptišek, které ale přišly i se svými služkami a otrokyněmi, takže v klášteře žilo někdy až 450 osob. Celý komplex je neuvěřitelně rozlehlý (20 000 metrů čtverečních), má několik nádvoří a ulic pojmenovaných po španělských městech. Zákoutí jsou vymalována ostře modrou nebo červenou barvou a nechybí tu spousta květin. Kromě kostela a kaple je v klášteře velká kuchyně, jídelna, koupelna a prádelna, místnost na výrobu hostií a spousta menších či větších obytných pokojíků pro sestry, často velice dobře vybavených i s vlastní kuchyní. Dodnes žije v části konventu uzavřené veřejnosti asi 30 jeptišek, které už ale obývají, jak jsme viděli z vyvýšeného místa před kostelem, mnohem pohodlnější a modernější místnosti.