čtvrtek 6. 12. 2012
Poslední dny naší expedice byly náročné a hektické. V úterý jsme se v hlavním městě státečku Belize rozloučili s expedičním autem, které nás věrně doprovázelo skoro celý rok. Na americkém kontinentě jsme s ním urazili 49 391 km bez jediné nehody. Dali jsme sbohem i jeho novým majitelům, kteří plánují opačnou expedici, od severu na jih.
Z Belize City jsme se všemi taškami nabalenými až prasknutí přejeli nočním autobusem do mexického Cancúnu na severovýchodním cípu poloostrova Yucatán. Populární plážová destinace nás přivítala deštěm, ale počasí se naštěstí brzy umoudřilo, takže jsme odpoledne mohli vyrazit na pláž a ještě si trochu prohřát kosti. Ve středu nás už čekalo jen balení, doprava na letiště a přímý let do německého Dusseldorfu. Tam jsme si 5 hodin počkali na přípoj do Vídně. Jurovi rodiče, znalí prostředí vídeňského letiště, nás vyzvedli a po páté odpoledne jsme už vysedávali u krbu nevěřícně zírajíc z okna na padající sníh. Jura v Americe strávil přesně 363 dní, Věrka o něco méně, 352 dní.
Adventní čas hodláme kromě stěhování všech věcí zpátky do Brna věnovat dopisování článků z posledních dvou měsíců. V listopadu jsme díky návštěvě Jurových rodičů v Guatemale a zařizování prodeje auta nestíhali ani psaní článků, ani přípravu fotek. Věrní čtenáři se tedy nemusí bát, ještě se dočkají své každodenní porce exotiky!!!
Poslední dny naší expedice byly náročné a hektické. V úterý jsme se v hlavním městě státečku Belize rozloučili s expedičním autem, které nás věrně doprovázelo skoro celý rok. Na americkém kontinentě jsme s ním urazili 49 391 km bez jediné nehody. Dali jsme sbohem i jeho novým majitelům, kteří plánují opačnou expedici, od severu na jih.
Z Belize City jsme se všemi taškami nabalenými až prasknutí přejeli nočním autobusem do mexického Cancúnu na severovýchodním cípu poloostrova Yucatán. Populární plážová destinace nás přivítala deštěm, ale počasí se naštěstí brzy umoudřilo, takže jsme odpoledne mohli vyrazit na pláž a ještě si trochu prohřát kosti. Ve středu nás už čekalo jen balení, doprava na letiště a přímý let do německého Dusseldorfu. Tam jsme si 5 hodin počkali na přípoj do Vídně. Jurovi rodiče, znalí prostředí vídeňského letiště, nás vyzvedli a po páté odpoledne jsme už vysedávali u krbu nevěřícně zírajíc z okna na padající sníh. Jura v Americe strávil přesně 363 dní, Věrka o něco méně, 352 dní.
Adventní čas hodláme kromě stěhování všech věcí zpátky do Brna věnovat dopisování článků z posledních dvou měsíců. V listopadu jsme díky návštěvě Jurových rodičů v Guatemale a zařizování prodeje auta nestíhali ani psaní článků, ani přípravu fotek. Věrní čtenáři se tedy nemusí bát, ještě se dočkají své každodenní porce exotiky!!!
 |
| Při balení žasneme, kolik krámů se nám podařilo do auta nacpat. |
 |
| Společné foto s novými majiteli našeho expedičního vozidla. |
 |
| Poslední přohřátí kostí v Karibiku. |
 |
| Na vídeňském letišti vyhlížíme krojované družiny. |
Klobouk dolů.
OdpovědětVymazatAhojte doma,budete dpořádat třebas nějakou besedu.Riči
OdpovědětVymazatVítejte v domovině ...a velká klobrc dolů!!!
OdpovědětVymazatJste bezva lidičky moc vám fandíme.Dnes mi kamarad nabídl l300 2,5 4x4 TD které ma najeto 58000 km tak jsem se rozhodl ze ho koupím a vyzkouším jeho kvality.
OdpovědětVymazat