Sever Nikaraguy, zejména městečko Estelí, je proslulý výrobou doutníků. My jsme v Estelí navštívili továrničku J.Gomez a Sanchez s 80-ti letou tradicí, jejíž majitelé jsou Kubánci. Továrna není určená pro turisty, a tak jsme prostě zaklepali a zeptali se, jestli se můžeme podívat dovnitř. Majitelé a zaměstnanci byli velice milí, vyprávěli nám o výrobním procesu, nabídli nám kávu i doutníky a nechali se v klidu fotit.
Tabák se nejprve suší přímo na farmě a pak se dosušuje v továrně. Usušené listy, které jsou překvapivě pružné, se pak protřídí podle barvy a kvality. Dál se listy v malém mechanickém přístroji smotají do neupraveného doutníku, který se zavře do speciální krabičky, aby získal přesný obvod a ořeže se na příslušnou délku. O poslední část procesu se starají výhradně ženy. Každý jednotlivý doutník ručně zabalí do pěkného tabákového listu, který pak tvoří jeho nejsvrchnější vrstvu. Špičku zalepí silikonovou pastou, aby doutník pěkně držel tvar. Dámy bohužel neválejí doutníky na svých nahých stehnech, ale na stole na rovných kovových destičkách. Vyrobené doutníky se zabalí a všechny z této firmy jdou na export, hlavně do USA.
V jediné místnosti, která tvořila výrobní část továrny, pracovalo asi 20 lidí, z toho většina žen. Kouřili jen asi tři chlapíci, samozřejmě své vlastní doutníky. Kouření je tady v práci povoleno, dokonce doporučeno!
Nenápadnou továrničku najdete lehce po čichu. |
Sušené tabákové listy, tak jak je firma koupí od pěstitele. |
První rozložení listů a vytrhávání řapíků. |
Rovnání a třídění listů. |
Tabákové listy se smotají a vloží do dřevěných forem. |
Nekuřáci tu moc velkou kariéru neudělají. |
Po vytažení z formy se doutník obalí posledním tabákovým listem. |
Jako poslední se upraví špička doutníku. |
Na závěr přísná výstupní kontrola... |
...a doutníky jsou připraveny k odeslání lačným kuřákům. |
Žádné komentáře:
Okomentovat