Čundr de América: 2012

středa 17. 10. 2012

Na severozápadě Kostariky, nedaleko hranic s Nikaraguou, leží národní park obklopující aktivní sopku Rincón de la Vieja (1895 m n.m.). Už po cestě nahoru do parku si člověk všimne důsledků sopečné aktivity. Staví se tu totiž geotermální elektrárna a obrovské potrubí na přívod horké vody či páry nelze přehlédnout.

V samotném parku (vstup 10 US$/os, 200 Kč) jsme si prošli krátký okruh, který nám ale trval více než dvě hodiny. Hlavní atrakcí parku je samozřejmě samotný vulkán, ke kterému nám byl bohužel odepřen přístup kvůli silné sopečné aktivitě. Kromě zajímavých stromů se širokými deskovitými kořeny jsme v lese hledali opice, které v korunách stromů od rána intenzivně vřeštěly a občas jsme spatřili žábu či ještěrku. Podél stezky je spousta krátkých odboček, které návštěvníka přivedou k největším zajímavostem parku. Jsou to malé důkazy sopečné činnosti, které nenechají nikoho na pochybách, že občas může být v parku docela horko. Na odbočkách jsou bublající jezírka z nichž vychází horká pára a štiplavý dým se zápachem síry, bazénky s bublajícím vulkanickým bahnem nebo pouhé díry, ze kterých vychází dým a okolní země je od sopečných plynů zbarvená do oranžova.

Z lesa stoupá vulkanický dým.

V lese je spousta obřích stromů s deskovými kořeny.

Deskovité kořeny dodávají stromu stabilitu.

Minivodopádek.

Lištičky si ve svých norách patrně přitápí gumáky.

Bahenní jezírko jako stvořené k rodinné rekreaci.

Bublající bahýnko.

Termální jezírko na lesní mýtince.

Vřešťany jsme v lese jen slyšeli, ale zahlédnout se nám je nepodařilo. Tyhle opice se však před námi přímo vystavovaly.

neděle 14. - pondělí 15. 10. 2012

Že je Monteverde jednou z nejnavštěvovanějších destinací v Kostarice jsme pochopili hned, jak jsme k městečku přijížděli. Všude reklamy na cestovní agentury, hotely a restaurace. Městečko je populární díky blízkosti dvou biologických rezervací chránících mlžný prales, který roste ve výškách mezi 1200 a 1600 m n.m. Většina turistů ale rezervace ani nenavštíví, protože jsou zcela zaměstnáni jinými aktivitami jako je populární canopy (projíždíte nad pralesem zavěšeni na laně) , procházky po mostech vystavěných nad korunami stromů, prohlídkami kávových a kakaových plantáží a návštěvami některých expozic živých zvířat.

My jsme v Monteverde navštívili Mariposario, neboli "motýlí farmu", žabárium a zahradu s kolibříky. Motýli jsou aktivní dopoledne a to pouze za pěkného počasí. Ze tří mariposárií ve městě jsme si vybrali to nejvzdálenější, asi 3 km severně od Monteverde, protože motýly tam mají ve skleníku a ne pouze po sítí. Nebylo totiž právě nejtepleji, okolo 20°C, což je na motýly málo, mají rádi teploty až okolo 35°C. Vstup do mariposária a přilehlé zahrady s kolibříky stál 15 US$/os (300 Kč). Kolibříci hned po ránu aktivně poletovali kolem nám známých krmítek se sladkou vodou. Druhové složení bylo jiné než v Ekvádoru. Nejčastěji se tu vyskytovali malí zelení ptáčci a pak větší sytě fialoví.

Velký skleník plný květin a motýlů jsme měli po ránu jen pro sebe. Bylo tam horko, ale na motýly je to prý pořád málo. Přesto jich ve skleníku poletovaly desítky. Nejčastěji to byli krásní velcí motýli s křídly modrými zvrchu a hnědými zespodu, kteří se ale skoro nedali vyfotit. Pak různí žlutí, žlutočerní, zelenkaví a červení. Kukly zřízenci sbírají a nechávají je vylíhnout ve speciálních skříňkách, kde se kontroluje teplota a vlhkost. Přestože se nám v mariposáriu líbilo, očekávali jsme trochu větší druhovou rozmanitost. Ať jsme se snažili jak chtěli, víc než 8 druhů motýlů jsme nenapočítali.

Poslední zastávkou v Monteverde bylo žabárium (12 US$/os - 240 Kč). Exotické žáby tu chovají ve velkých teráriích a některé byly tak dobře schované, že nebýt průvodce, který šel dobrovolně s námi, ani bychom je nenašli. Kromě žab a ropuch velikosti průměrného štěněte, jsme viděli barevné jedovaté šípové žáby a krásně zelené hubeňoučké žabičky. Po setmění jsme si návštěvu na stejný lístek zopakovali a byli jsme rádi, že jsme to na radu průvodce udělali. Vyfasovali jsme baterky a ve ztemělé místnosti hledali exotické obojživelníky. Některé žabky byly zalezlé do listů bromélií, ale jiné poskakovaly po teráriích a vesele skřehotaly. Nejvíc nás zaujaly žabky se zeleným tělem, modrýma nohama a oranžovýma tlapkama, které přes den chrněly, ale teď lezly po skle a jejich velké oranžové oči na nás zvědavě hleděly.