Čundr de América

Archeologické naleziště Tiahuanaco

středa 23. 5. 2012

Kultura Tiahuanaco byla podle archeologických nálezů jedna z nejvíce rozvinutých a nejdéle trvajících předkolumbovských civilizací na území jižní Ameriky. Vznikla někdy kolem roku 1500 před naším letopočtem a zanikla z neznámých důvodů kolem roku 1200 našeho letopočtu.

Ceremoniální centrum Tiahuanaco, které jsme navštívili za přemrštěné vstupné 80 Bolíviánů (240 Kč), mělo v době své největší slávy kolem roku 700 našeho letopočtu asi 20 000 obyvatel a rozkládalo se na ploše 2,6 km(2). Dodnes se z této plochy zachovala jen malá část, ale i ta je působivá. Kromě částečně obnovené Akapanovy pyramidy se na místě nachází i zbytky několika chrámů s reliéfy obličejů na zdech, velkými stélami zobrazujícími lidské postavy uprostřed nádvoří či sluneční brána vytesaná z jednoho bloku kamene o váze 44 tun. Nejvíce nás ale zaujal prastarý mikrofon - díra v kamenném bloku, která zesílila hlas mluvčího tak, že byl slyšet i v nejzazším koutě náměstí.

Důvody zániku kultury Tiahuanaco jsou zatím neznámé, ale spekujule se o dvou možných příčinách. Buď obyvatelé opustili své ceremoniální místo kvůli poklesu hladiny jezera Titicaca, na jehož břehu původně leželo. Dnes je od jezera vzdálené asi 30 km. Nebo prohráli válku s dalším kmenem zvaným Aymará, který dodnes v Bolívii žije.

Akapanova pyramida.

Vzácné fotografie kermaniky z místního muzea. Focení je tady prý zakázáno.

Hřejivý úplet pro můmii.

Národní park Sajama

neděle 13. 5. 2012

Hned po přejezdu hranice z Chile do Bolívie jsme zamířili do národního parku Sajama, který se nachází nedaleko hraničního přechodu. Celý park leží v nadmořské výšce více jak 4000 m n.m., takže kromě chladu nás potkala i výšková nemoc. Bolela nás hlava, byli jsme unavenější a zadýchávali jsme se i při malé námaze.

Jméno Sajama nese i středisková obec parku s pěkným náměstím, na kterém je starý kostelík se zvoničkou vyrobenou z nepálených cihel jako ostatně většina staveb v oblasti. Krajina je nehostinná, v noci mrzne, ve dne teploty vystoupají maximálně na 15°C a vítr fouká tak silně, že člověk má problémy se vůbec nadechnout. Okolo roste pouze tvrdá tráva, na které se pasou odolné lamy, nebo jakýsi svěže zelený mech, který ale na omak ze všecho nejvíc připomíná kámen. Místní indiáni používají tvrdé drny tohoto mechu na stavby nebo k topení. Nic jiného se v této pustině stejně použít nedá...

V národním parku se nachází i nejvyšší hora Bolívie, vulkán Sajama s 6542 metry nad mořem. Panorama dokreslují hned dvě sopky, nacházející se na území Chile, Parinacota (6342 m) a Pomerane (6282 m). Na takové velikány jsme si netroufli, takže jsme v parku navštívili pouze gejzírové pole. V oblasti se měly nacházet i jakési horké prameny, my jsme je ale nenašli a pro nepřízeň počasí jsme park raději rychle opustili.

Na tomto místě jsme spali. Z ložnice máme výhled na vulkán Sajama.

Vulkán Sajama s původními obyvateli.

Vulkán Parinacota.

Hřbitov ve vesnici Sajama.

Kostelík tamtéž.

A zase ta Sajama.

Gejzíry v NP Sajama.

Pekelně tvrdý mech.

Kostelík v jedné zapadlé vesničce.

Opuštěná ledková města Humberstone a Santa Laura

čtvrtek 10. 5. 2012

Kromě pouštní krajiny se na severu Chile nachází také spousta dolů. Jsou tu jak funkční doly převážně na měď, tak doly zavřené, jejichž ložiska už byla vyčerpána čí neprosperují tak, jak by měla. Příkladem za všechny jsou místní ledkové doly. Ledek se na severu Chile těžil ve velkém od poloviny 19. století do konce druhé světové války. Ledek se používal jako dusíkaté hnojivo prakticky na celém světě. V sále věnovaném tehdejší reklamě jsme našli krásné plakáty propagující chilský ledek v Asii, severní Americe i Evropě. Jeden plakát byl dokonce ve slovenštině! Těžba ledku po druhé světové válce náhle skončila s vynálezem syntetických dusíkatých hnojiv.

Dnes v oblasti bývalé slávy a bohatství leží několik opuštěných měst, z nichž dvě zapsané v UNESCU, Santiago Humberstone a Santa Laura, jsme navštívili. Kromě různých rezavých pozůstatků těžby, starých lokomotiv, jakýchsi reakčních van, polorozpadlých komínů a velkých opuštěných hal jsou hlavně v městečku Humberstone pozůstatky lidských obydlí. V městečku žilo v době největší slávy 3700 obyvatel a kromě domků tu měli i školu, obchody, lékaře, radnici, kostel a obrovské divadlo, které dodnes občas funguje. Z většiny soukromých domků jsou dnes malá muzea všech možných předmětů, které se v obou městech zachovaly. Nejzajímavější byla asi expozice hraček s podomácku vyrobenými panenkami, houpačkami, pistolkami a praky, se kterými si tehdejší děti hrávaly.

Přestože jsem se jako správný chemik pídila po principu zpracování vytěžené rudy, z ručně malovaných schémátek jsem ji nepochopila. Každopádně pro zvídavé čtenáře mohu doplnit, že vedlejším produktem při zpracování rudy byl i jód.