úterý 20.12.2011
Dopoledne jsme vyrazili na Hrbáč, respektive Corcovado, jak se tomuto kopci říká. Na něm je známá socha Krista Vykupitele (Cristo Redentor). Ten se však nehrbí, ale stojí vzpřímeně a navíc má již 80 let rozpaženo. Sokolové jistě uznají, že to není jen tak.
Nahoru se jede pralesem nehorázně drahým vláčkem. Cestu nám zpříjemnila pokusem o sambu hudební skupina, která se specializuje na hraní v tomto vláčku... hm, zajímavá obživa. Skupina měla složení ukulele, buben, blíže neurčené množstí chrastítek a poněkud ochraptělého zpěváka (zkuste si přeřvat elektrický vlak, který překonává výškový rozdíl 700 metrů za 20 minut;). Jejich repertoár čítaly tři písničky, víc po cestě vláčkem zahrát nestihnou a dalším turistům stejné skladby nevadí.
Nahoře se musí ještě vylézt několik desítek schodů, ale pro líné či nemocné mají i výtahy a eskalátory. Po cestě nahoru pěškobusem se ale člověk už může kochat úžasnými výhledy na celé město. Fakt krásné, moře, ostrůvky, všechny kopce, co jich tu v Riu mají, okolo prales, spousta ptáků, no prostě paráda. Přes davy turistů jsme se nakonec dostali až k soše. Přestože se mi ta socha na obrázcích nikdy moc nelíbila, musím říct, že vypadá fakt impozantně. Působí větší než těch cca 30 metrů, co má bez podstavce a taky vyzařuje jakýsi klid či co, který je v kontrastu s bláznivými turisty fotícími se na tisíc způsobů, obzvlášť patrný.
Odpoledne odjel Jura tradičně do přístavu. Vrátil se asi za 5 hodin, pěšky a jeho výraz nevěštil nic dobrého... Auto bude maňana, chybí nějaký další poplatek...
Nahoru se jede pralesem nehorázně drahým vláčkem. Cestu nám zpříjemnila pokusem o sambu hudební skupina, která se specializuje na hraní v tomto vláčku... hm, zajímavá obživa. Skupina měla složení ukulele, buben, blíže neurčené množstí chrastítek a poněkud ochraptělého zpěváka (zkuste si přeřvat elektrický vlak, který překonává výškový rozdíl 700 metrů za 20 minut;). Jejich repertoár čítaly tři písničky, víc po cestě vláčkem zahrát nestihnou a dalším turistům stejné skladby nevadí.
 |
| Corcovado expres |
Nahoře se musí ještě vylézt několik desítek schodů, ale pro líné či nemocné mají i výtahy a eskalátory. Po cestě nahoru pěškobusem se ale člověk už může kochat úžasnými výhledy na celé město. Fakt krásné, moře, ostrůvky, všechny kopce, co jich tu v Riu mají, okolo prales, spousta ptáků, no prostě paráda. Přes davy turistů jsme se nakonec dostali až k soše. Přestože se mi ta socha na obrázcích nikdy moc nelíbila, musím říct, že vypadá fakt impozantně. Působí větší než těch cca 30 metrů, co má bez podstavce a taky vyzařuje jakýsi klid či co, který je v kontrastu s bláznivými turisty fotícími se na tisíc způsobů, obzvlášť patrný.
Odpoledne odjel Jura tradičně do přístavu. Vrátil se asi za 5 hodin, pěšky a jeho výraz nevěštil nic dobrého... Auto bude maňana, chybí nějaký další poplatek...
Žádné komentáře:
Okomentovat