26 hours "On the Road"

Tak už jsem taky tady!!! Po 26 hodinách na cestě jsem včera v noci dorazila do Jurova oblíbeného hotelu.

Po páteční úspěšné obhajobě doktorátu a decentní oslavě jsem si v sobotu ráno trochu přispala; později se ukázalo, že to nebyl úplně nejlepší nápad, protože sbalit se na kdoví jak dlouhou cest holt chvilku trvá. Každopádně ve 13:20 jsem už odjížděla z deštivého Brna směr Počátky rychlíkem 666 Junák. Po příjezdu domů jsem vyfasovala řízek a krabici čerstvě upečeného vánočního cukroví, takže se mi spalo celkem příjemně.

Budík ale zazvonil už v 1:30 a tím začalo moje cestování. V Počátkách  napadlo v noci 5 cm sněhu, takže můj odjezd měl úplně vánoční atmosféru. V pět jsme s taťkou dorazili na Ruzyňské letiště a po šesté hodině jsem odletěla směr Frankfurt, potom přestup na 11-ti hodinový let do Salvadoru. V letadle jsem nejprve cca půl hodiny fascinovaně zírala na obrazovku, kde se promítala pozice našeho letadla a všechny údaje o letu (výška mezi 9500 a 11500 metry, teplota -50°C, rychlost okolo 850 km/h apod.). Přílet do Salvadoru mě nadchl. Teplota 30°C, slunečno, na letišti palmy. Celní odbavení proběhlo v pohodě, ani moje cukroví v tašce je nezajímalo. Jediný zmatek byl v čase, v letadle nám celou dobu tvrdili, že v Brazílii je o 4 hodiny méně, ale ve finále byl časový rozdíl jen 3 hodiny! První dojem z Brazilek: nosí krátké sukně a vysokánské podpatky, na kterých ale bohužel neumí chodit.

Za další 3,5 hodiny, z nichž cca 2 hodiny jsem strávila ve čtyřech různých frontách jsem s místními aerolinkami dorazila do Ria - v letadle bylo tak 15°C a byla jsem ráda, že mám 2 mikiny a bundu. V Riu, kde lilo jako z konve, na mě už čekal Jura a taxíkem jsem dojeli do hotelu - příjezd 3:30 mého času, 0:30 místního času.  

Věrka si po příletu do Ria svlékla první dvě vrstvy oblečení.
V dalších dnech přijdou na řadu i zbývající tři - adaptace musí být pozvolná :-)

První dojmy

Moje první dojmy z Ria jsou celkem očekávatelné. Hotýlek je v pohodě, dokonce relativně čistý, ale v trochu horší čtvrti, kam bych se asi sama večer nevydala. V centru to podle mě vypadá jako v každém jiném velkoměstě, spousta aut, lidí, prodejců čehokoliv a z toho vyplývající nepořádek, který ale není nijak neúnosný. Lidi jsou tady opravdu všech barev a druhů, hodně černoši a míšenci s afro-kudrlinkami, ale i běloši, kteří vypadají, že na sluníčku nikdy nebyli.
Většinu dne jsme s Jurou strávili chozením po agenturách a kancelářích - o typický slib, že auto bude maňana jsem taky nebyla ochuzena... tak uvidíme. Portugalština/brazilština je opravdu zvláštní jazyk, pořád jsem si myslela, že oni prostě musí rozumnět španělsky, že je to vlastně taková slovenština pro Čecha, ale vypadá to, že to tak jednoduché nebude. Brazilština je španělština šmrcnutá francouzštinou (např. dobrý den je "bonžír"), ale výslovnost je kromě nosovek podobné spíš nějakému slovanskému jazyku, samé š,č apod. Ještě že existuje Google překladač...
Odpoledne jsme se byli podívat v Metropolitní katedrále Sao Sebastiano. Z venku je to ošklivá betonová pyramida, ale uvnitř to není tak zlé. Čtyři vysoké  vitráže jí dodávají dojem kostela, ale na zpívání by to podle mě nebylo, vysokánský strop (75 m) ústící v otevřený kříž na vrchu moc akustice nepřeje.

Uvnitř katedrály

Katedrála se zvonicí

Dnešním večerním plánem je jít brzo spát a zítra brzo vstávat, abychom dopoledne (před tradiční cestou do agentury a pak snad i do přístavu) stihli zjistit, jestli má Kristus ještě pořád rozpaženo.

Věrka