Čundr de América: Výlet po Río Dulce do Livingstone a zpět

čtvrtek 15. 11. 2012

Do městečka Río Dulce na východě Gutemaly ležícího v místě, kde řeka Río Dulce (v překladu Sladká řeka) vytéká z jezera Lago de Izabal, jsme dorazili už ve středu. Je to špinavá díra tvořená prakticky jen jednou silnicí, po které v každou denní i noční hodinu projíždějí kolony náklaďáků. Našli jsme si klidnější hotel v části před mostem a vyrazili hledat dopravu do města Livingstone, které leží v ústí řeky Río Dulce do Karibiku. Do Livingstonu se dá dostat pouze lodí, silnice tam nevedou. Hromadné turistické bárky odjíždí 2x denně za nehorázných 200 Quetzalů/os (500 Kč za zpáteční lístek). My si najali chlapíka s člunem za ještě nehoráznějších 1000 Q/4 osoby.

Ráno nás chlapík v hotelu vyzvedl ještě dříve, než jsme se domluvili, asi se bál o svůj výdělek. Vzali jsme benzín v lodní benzínce a vyrazili na tradiční zastávky po cestě do Livingstonu. Nejprve k hradu Castillo San Felipe, který u ústí řeky do jezara Izabal postavili Španělé na ochranu proti anglickým pirátům. Pak jsme projeli kolem ptačího ostrova, kde hnízdí neskutečné množství kormoránů a dalšího ptactva (taky to v jeho okolí adekvátně zapáchá). Další část cesty jsme projeli rychle, foukal vítr a trochu pršelo, takže jsme málem zmrzli. Řidič nás pak zavezl do leknínového jezírka, kde se nám místní děti na kánoích snažily prodat suvenýry v podobě želvích krunýřů, až jsme dorazili k jediné zastávce na cestě, k horkým pramenům.

Vystoupili jsme s tím, že se půjdeme koupat, ale místní průvodci nás začali lákat na jakési jeskyně. Díky tomu, že jsme jeli samostatně, jsme se mohli jít k jeskyním (za 15 Q) podívat. Chvilku jsme šli pralesem a pak navštívili 3 nečekané prostorné jeskyně, z nichž v jedné žijí průhledné krevetky, ve druhé jsme objevili ve stropě zkamenělou kostru jakéhosi prehistorického ještěra a třetí se používá jako sauna, protože leží přímo nad vyvěrajícími horkými prameny. Pro zahřátí jsme pak vlezli i do horkého jezírka, kde se ale moc dlouho kvůli vysoké teplotě zůstat nedalo. Zbytek cesty do Livingstonu vede krásným úzkým kaňonem mezi strmými skalami poroslými hustou tropickou vegetací.

Když jsme dorazili do města, všichni nám doporučovali, kam zajít na typické místní jídlo - jakousi polévku a la co moře dalo. Samozřejmě to bylo nejdražší jídlo v nabídce. Jelikož ale prakticky nic jiného nenabízeli, dali jsme si ho a asi hodinu u něj statečně funěli. Porce pro dřevorubce! Velkou část pak snědl hladový prašivý pes, který se kolem naší restaurace potloukal. Psy tu obecně mají extrémně zanedbané, i přes rybí stravu s vysokým obsahem vitaminu D.

Livingstone je centrem afro-karibské kultury, žijí tu převážně potomci otroků, černoši a míšenci, kteří mluví anglicky nebo svým jazykem "garifuna", který připomíná směs španělštiny, angličtiny a nesrozomutilné hatmatilky. Připomíná to Jamajku, je to úplně jiný svět než nabízí zbytek střední Ameriky. Celá staletí bylo toto místo dost nepřístupné a obyvatelé komunikovali převážně s ostatními "Garifuna" kmeny na pobřeží Karibiku - výsledkem je dost zdegenerovaná populace. Jedinou činností většiny místních lidí je posedávání na kandelábrech a otravování turistů. Kromě jiného místní dámy touží po tom, aby vám mohly zaplést z vlasů copánky - nehledě na to, že třeba ani žádné vlasy nemáte. Tolik žen se o mě a mé vlasy asi nikdy v životě tak usilovně nezajímalo. Nakonec jsem vyměkla a nechala si copánky uvázat. Dáma to stihla za 30 minut a řekla si o 70 Q (cca 180 Kč). Sice jsem vypadala jak lebkounek, ale po následných úpravách se to už celkem dalo - jinak doporučuji, náramně praktické!