Tučňáčí kolonie na Punta Tombo

sobota 12.2.2012 - neděle 13.2.2012

V sobotu odpoledne jsme se z města Trelew rozjeli na jih k 100 km vzdálené velké kolonii tučňáků magellanských. Tučňáci jsou prý nejaktivnější večer a ráno, takže jsme doufali ve večerní návštěvu. U brány nám ale příjemná slečna doporučila, že je lepší počkat na ráno, protože za hodinu zavírají a řekla nám, že můžeme na parkovišti u brány do parku přespat. To se nám stalo úplně poprvé, že by nám někdo přespání povolil! Takže jsme si užívali luxusu čistých veřejných záchodů a vody tekoucí z vodovodu.

To ale nebylo všechno, kolem brány do parku se v podvečer po odjezdu posledních turistů začali hemžit různí živočiši, např. pouštní slepice, syslíci, zajíci a různí ptáci, kteří chodí pít k místní studni. Zanedlouho se dokonce začali objevovat i tučňáci, kteří jsou jednak zvědaví a jednak mají pod keříky v okolí vyhloubená hnízda, takže šli vlastně po náročném dni na moři zase domů. Malí tučňáci, kteří ještě neplavou křičeli jako o život, aby jim rodiče dali něco k snědku a samci vydávali zvuky jako King-Kong, když hledali svoje samičky.

Večer jsme si šli udělat večeři do kuchyně správců parku a jaké bylo naše překvapení, když do kuchyně vlezl tučňák a vesele si nás prohlížel. Po chvíli si dokonce lehl a chrněl, asi si s námi připadal bezpečně. Je neuvěřitelné, jak ladně se dokáže položit a zvednoutt ze země, přestože nemá ruce! Jeden ze zaměstnanců parku se k nám přidružil, takže jsme vedli první vážný a dlouhý rozhovor ve španělštině. Celkem jsme se pochopili - on nám vyprávěl o zvířatech, hlavně o tučňácích a my jemu o naší cestě. Mimochodem, věděli jste, že tučňáků je asi 17 druhů a dožívají se až 40-ti let?!?

Během noci nás budilo řvaní tučňáků a ráno nás málem odnesl silný vítr, který začal během noci foukat. Hned v 8:00 jsme si šli koupit lístky s vědomím, že tučňáci jsou aktivní ráno a večer, během dne už ne. Když se konečně nějaký správce parku probudil, vyrazili jsme kolem půl deváté na prohlídku. Cesta parkem podél tučňáčí kolonie je dlouhá asi 3 km a během ní jsme viděli spoustu tučňáků, jak si to štrádují k moři, kde budou během dne dlabat svoje ančovičky. Silný vítr nás málem odnesl a od všudypřítomného prachu jsme byli tak strašně špinaví, že jsme radši pospíchali zpátky k autu. Na zpáteční cestě jsme si všimli, že většina tučňáků už je v moři, takže turisté, kteří zrovna houfem přijížděli, jich moc neuvidí. Z toho plyne důležité poučení pro příště - na tučňáky jedině večer!

Tůristííí jdóóu!!

Pozor, chodit se smí pouze po vytyčených trasách. A to platí pro všechny!

Hele kámo, tohle je náš flek!

Dva bráši svorně čekají na jídlo.

Hlásím čistý vzduch! Fouká jako vždy!

U nás se zpívá: "zajíček v své jamce...". Ale co pějí argentinská dítka?

Tučňáčí kolonie. Co nora, to jedna rodina. Zámožnější rodiny disponují i zahrádnou ve formě keříku.

Ranní exodus do moře.

Jé, to ještě hřeje!

Vypadá jako vrabec, ale není to vrabec. A ani nechutná jako moravský vrabec.

Vykulená slepice.

Tento hmyzák je obávaný postrach místních tarantulí. Nebožáka pavouka nabodne a zákeřně do něj naklade svá
vajíčka. Ty se pak v tarantuli vylíhnou, z čehož má špatnou náladu a následně smrt.

Lama Guanako.

Vyfotit tohoto sysloidního tvora bylo hotové peklo. Naštěstí mu po hodině nahánění vyschlo v hrdle.

Focení tučňáků, kteří prošli náročným konkursem na modely do našeho blogu.

Autorka článku píše příspěvek za asistence opravdového odborníka na tučňáčí problematiku.