Čundr de América: Cesta do Hamburku

Tak a čundr začína. No řekněme spíš fáze jedna. Expediční vozidlo je třeba přistavit k lodi plující do Jižní Ameriky. Dlouhá léta jsem nechápal nářky dovolenkářů, kteří se jezdí grilovat do Chorvatska, že nemáme moře. Jako naši národní slabinu jsem to pocítil až při konfrontaci s faktem, že loď jde k našemu domu přistavit pouze do vzálenosti nějakých osmi set kilometrů. Bohužel přísloví o Mohamedovi a hoře nemá univerzální platnost a tak nezbývalo než dojet k lodi po své vlastní ose.

Podle (ve své době platného) plánu měla loď vyjet 28.10. a bylo tedy nutné vozidlo přistavit do přístavu nejpozději do 25.10.

Datum odjezdu bylo tedy stanoveno na pondělí 24. října. Víkend před tím horečnatě končily přípravy vozidla, kdy v zoufalém čase bylo nutné jednak dodělat vestavbu a jednak připravit auto na transport lodí. Ve strhujícím finiši se pak pod heslem "co nemám, to nepotřebuju" podařilo natlačit vybavení na cestu do auta. Zbývalo už jen natankovat 120 l benzínu, abych cestou nemarnil čas na benzínce a vyrazil jsem směr Hamburk.

Žádné bloudění cestou nenastalo, takže ani nelituju, že jsem si před odjezdem neprostudoval knihu Cirkus Humberto, ve které je cesta do onoho města prý náležitě popsána. Kolem jedenácté večerní jsem po deseti hodinách jízdy byl na parkovišti před Hamburkem. Po klidném spánku v útrobách kvalitně opevněného vozu jsem ráno v 6:00 vyrazil do města.

Před branami přístavu jsem na přilehlém parkovišti uvedl vozidlo do tzv. transportního stavu. Vyměnil jsem off-roadové kola o rozměru 235/75R15 za okruhové speciály 195/50R15, čímž jsem snížil výšku vozu o 8 cm a tím snížil cenu přepravy o 750 EUR. Všech pět pneumatik (včetně rezervy) jsem pak nasoukal dovnitř a zašrouboval poslední desku kryjící zevnitř boční dveře. Tento manévr bylo nutné provézt zevnitř a ven se proplazit úzkým montážním otvorem. Pak jsem jen opatřil dveře visacími zámky a mohl jsem houknout na kolemjdoucího: "Hej námořníku, kde tu odplouvá škuner do Nového Světa?". Nalodění, respektive přistavení auta na molo, proběhlo až podezřele hladce. Dva papíry, nějaké to razítko a za půl hodiny jsem byl venku z přístavu.

Následoval rychlý přesun do centra, krátký průzkum starého přístavu (včetně ochutnávky místní rybí kuchyně) a v 11:00 už jsem uháněl vlakem směr Berlín. Tam jsem během hodinové pauzi na přestup stihl omrknout Reichstag a Braniborskou bránu a natlačit do sebe pořádnou porci kari-wurstu. Následný přímý spoj Berlín - Brno neměl chybu, takže v deset večer jsem byl v Brně jako na koni.