V dnešní době už nemůže mít člověk klidné spaní. Dřív taková paní Kolumbusová zamávala muži v přístavu a šla domů s čistou hlavou, že na rok až na dva bude klid. Ale dnes? V době internetu?
Je tomu skoro 14 dní, co jsem v Hamburku svěřil vozidlo do rukou námořnické chátry. A mohl jsem mít klid. Respektive žít v iluzi, že všechno na světě jde podle plánu. Nebýt internetu. Sžírán strachem o náš majetek jsem zabrouzdal na stránky www.marinetraffic.com. To by člověk neřekl, co všechno na tom internetu je. Můžete sledovat skoro jakoukoli loď, která pluje někde po světě. Vypadá to slibně - v klidu domova sedíte u monitoru a sledujete, jak se nějaký tanker zuřivě kymácí ve vlnách uprostřed korálového útesu. Případně vezmete telefon a podráždíte zoufalého kapitána rázným povelem: "Kormidlo na pravobok!".
Má to své kouzlo, jen nesmí jít o vaši loď. Já do lodního vyhledávače zadal tu "naši" Grande Argentinu. A bylo po klidu. Ta loď nepluje! Ona kotví! Ale kotví ve francouzském Dunkerque! To je pořád trapně blízko Hamburku a navíc to není v seznamu přístavů, které má loď ve svém fárplánu. Že by porucha? Zrádné mořské proudy? Došlo uhlí? Nervozita roste. U mořského ďasa, co teď?!
Už už jsem se chystal poslat kapitánovi hořký e-mail, že je to vzpoura a že pokud nějakého plavčíka exemplárně neoběsí, tak ho nechám vysadit na pustém ostrově. Ale pak jsem si řekl staré dobré arabské "inšaláh" a vypnul počítač. To se to té staré Kolumbusové doma štrikovalo...
