Jako správní turisti jsme i my navštívili pravděpodobně nejpopulárnější přírodní atrakci celé Jižní Ameriky, vodopády na řece Iguazú a to pěkně z obou stran - jak z brazilské, tak z argentinské.
Nejprve tedy vodopády po brazilsku. Vystáli jsme si pěkně dlouhou frontu na drahé lístky a svezli se vyhlídkovým autobusem až k odbočce k vodopádům. Cestou nás upozorňovali na další atrakce, které můžeme v národním parku absolvovat - například procházka pralesem, projížďka na člunu až pod vodopády nebo slaňování podél vodopádu. Samozřejmě nezapomněli dodat, že tyto atrakce nejsou v ceně vstupenky. Později jsme zjistili, že například cena tříkilometrové procházky pralesem se prakticky rovná ceně vstupenky - takže jsme si ostatní výlety odpustili... Každopádně i vodopády samotné stály za to. Člověk se prochází pralesem po různých chodníčkách, kolem lítají motýli a kolibříci, občas proleze velká ještěrka. Každou chvíli se mu naskytne výhled na nějaký ten vodopádek, až na konci dojde k výhledu na samotný Ďáblův chřtán, největší a nejmohutnější ze všech vodopádů. Nebýt davů lidí, kterými jsme se museli protlačit, abychom ho vůbec viděli, byla by to idylka. I sprška, kterou člověk nutně absolvuje, byla v tom vedru příjemná. Každopádně asi za 2 hodiny jsme prošli, co se dalo a z parku zase vyhlídkovým autobusem odjeli.
Z argentinské strany to bylo jiné kafe. O peníze na vstupné, které bylo o trošku vyšší než v Brazílii, nás obrali hned u brány, co vedla na parkoviště. To nás sice nejprve naštvalo, ale pak jsme zjistili, že je to fajn a že nemusíme čekat v žádné frontě. Po tom, co jsme prošli kolem několika informačních center jsme zjistili, že vedlejší atrakce - jako je procházka pralesem nebo kraťoučká plavba na ostrov uprostřed řeky je v ceně vstupenky! Jaké překvapení po Brazílii! Také si člověk může projít asi 10x více vyhlídkových tras než na druhé straně. Nejprve jsme se tedy šílené pomalým vláčkem, na který jsme asi 20 minut čekali, svezli k Ďáblovu chřtánu. Výhled se s brazilskou stranou vůbec nedá srovnat - člověk se dostane prakticky nad vodopád a má všechno jako na dlani. Potom jsme se šli podívat na další vodopády, které jsou dál po proudu řeky Iguazú. Některé byly bohužel vyschlé, voda ze severu ještě nedorazila. Zato jsme potkali spoustu nosálů, nosálic a nosálat, kteří se vůbec nebojí a chodí si žebrat o jídlo, několik plazů a nakonec taky dva tukany, kteří v podvečer vylétli a křičeli na turisty z korun vysokých stromů. Asi po šesti hodinách, které jsme strávili v parku (z toho cca hodinu ve vláčku nebo frontách na něj) nás z parku vyhodili. Kdyby to ale šlo, mohli bychom zůstat dvakrát tak dlouho a pořád by bylo co vidět a kam jít. Jediná nevýhoda byl ten pomalý vláček...
Pokud tedy můžu doporučit pro nízkorozpočtové turisty - na vodopády Iguazú zásadně z Argentiny!!!
Brazilská strana vodopádů - tlačenice na vyhlídkové lávce.
Voda padá...
....a padá ...
...a padá.
Argentinský vyhlídkový pomaluvlak.
Ďáblův chřtán z argentinské strany.
Kolem se plazí plazi.
Zvláště bystří pozorovatelé mohou při troše štěstí zahlédnout i vzácného a velmi plachého nosála.
K vidění je i různorodé ptactvo.
Tukani se drží za hranicí dostřelu lovců suvenýrů.
Žádné komentáře:
Okomentovat